Kabát s ručením omezeným :)

Toto je beta verze kabátu, za jakékoliv chyby ve fungování systému neručíme :) Pozor, švadlenky se nesmějí ke kabátku přibližovat na méně než 5 metrů :) Možná z toho bude pěkný zateplený plášť s podšívkou, možná luxusní pelíšek s kapsami pro pejsky :-P Nechte se překvapit!

Zajíždím první kapsu, stay tuned :)

Košile bližší než kabát II. - narozeninová edice :)

Další z projektů na téma pánská košile.

Látka je z kolekce Nordika od mladé návrhářky Jeni Baker. Dá se koupi i u nás, i když docela draze, ale tak když to má být dárek ;) Moje druhá košile, při práci jsem si už byla jistější než minule, dle návodu jsem nejdřív sesadila přední a zadní díl a pak přišel na řadu límeček:

a tady už jsou kousky límečku sesazené k sobě:

 (vnitřní strana)

(vnější strana)

Práce se vzorkovanou látkou je jednodušší než s jednobarevnou, člověk se má alespoň čeho chytit.

Nasazování límečku na košili mě vždycky potrápí.

Všechny díly jsou obšité v okraji, košile pak lépe drží tvar. Rukávy přicházejí na řadu až ke konci, modeluje se otvírání a manžety.

Nakonec jsem založila dolní lem a košile už čeká jen na knoflíky.

A tradá!

Z jedné sukně dvě

Sukně byla naplánováná jako hnědá spodnička s volánem a přes to červená svrchní sukně, jenže ta červená se mi k volánu najednou nějak nelíbila, takže změna plánu a hnědá barva jde nahoru. Spodnička je ušitá ze zelené bavlny "co dům dal".

Ze stejného materiálu, jako je volán, jsem vyrobila pásek, který se připíná přes dolní okraj trika či halenky. Tak bude pořád vidět. Protože pokud bych udělala z té mexické látky (dříve indiánské :)) samotný pásek sukně, tak bych ho vždycky překryla nějakým topem a nebyl by vidět.

Z nevyužité červené látky plánuju nějakou kratší kolovou sukni.

Nová sukně v dohlednu

Už dlouho jsem si slibovala novou sukni. Pořád jsem nemohla natrefit na tu správnou kombinaci látek. Střih jsem chtěla tento, ale mělo to být něco méně slavnostního, na denní nošení.

Nejvíc jsem potřebovala objevit nějakou zajímavou a inspirativní látku na ten dolní kanýr. Až jsem v obchodě narazila na tuhle krásnou, trochu indiánskou.

Takže podšívka s kanýrem už je jasná (tmavě hnědá + indián). Na svrchní sukni jsem si koupila jednobarevnou červenou bavlnu, ale nevím, jestli to nebude moc „prázdné“. Napadlo mě to doplnit ještě pruhem z té indiánské látky, ale musím si to rozmyslet, aby to zase nebylo moc „ulítlé“. Už se těším, až bude hotová!

Kam se odstěhoval glutamát?

Strašidlo jménem glutamát sodný zná asi každý. Výrobci ho přidávají do potravin, aby zvýraznili chuť surovin, kterých tam pak mohou dát méně, než kdyby tam glutamát nebyl. Je to vlastně takové šidítko.

Glutamát je ale zároveň neurotransmiter, který má dráždivý účinek na naši nervovou soustavu. V praxi to vypadá tak, že si jakoby více pochutnáme. Kromě chuti totiž obdržíme ještě zážitek v podobě stimulace mozku.

zdroj obrázku: http://chytiljsem.cz

Léta jsem se vyhýbala potravinám, které glutamát obsahují. Ne tedy všem, ale proč zatěžovat tělo chemikáliemi, které vlastně nepotřebuje? Proto jsem byla příjemně překvapená, když se začaly vyrábět potraviny, na kterých bylo jasně uvedené: bez přidaného glutamátu.

Člověk by si řekl, že když je to uvedené na obalu, tak s tím mohu počítat a občas jsem si nějakou tu polévku z pytlíku koupila. Jenže, jak už to tak bývá, zase jsem naletěla. Ještě si jasně pamatuji, jak jsem při čtení složení narazila na „kvasnicový extrakt“. No skvělé, říkám si. Kvasnice jsou dobré na pleť, obsahují spoustu vitamínů, dokonce se přidávají zvířatům do jídla, aby měli zdravou kůži a pěknou srst. V tomto omylu jsem žila několik měsíců, než jsem zjistila, že ten „výtažek z droždí“ je vlastně jenom náhražka glutamátu pod jiným názvem.

A může se jmenovat i takto:

kvasnicový výtažek

rostlinný bílkovinný hydrolyzát

sojový bílkovinný hydrolyzát

sojový hydrolyzát

Setkala jsem se dokonce i s potravinou, která měla v cizojazyčném složení kvasnicový extrakt, ale ten byl do češtiny přeložen jen jako kvasnice. Glutamát a jeho příbuzní se nejčastěji vyskytují v přefabrikovaných potravinách. Možná, že šunka by bez nich chutnala málo šunkově, ale kdo by se divil, když je v ní třeba jen 60% masa?

Ne, že bych měla z glutamátu až tak velkou panickou hrůzu, ale zase jsem si jednou připadala docela dost napálená. Kupuji si něco, co budí dojem, že je to mezi nezdravými potravinami to lepší, ale nakonec je to prašť jako uhoď.

Tričko se žabičkami

Tričko ušité podle starého rozstříhaného trička. Chtěla jsem si vyzkoušet vytvořit raglánové rukávy. Příště si zkusím najít nějaký přesný střih, takhle to byla docela improvizace :)
Proces výroby:

 A výtvor v celé své kráse :)

Použité dva druhy bavlněného úpletu, šité na overlocku.

Slepičí mozeček?

O slepicích toho lidé nevědí mnoho. Pokud s nimi nemají osobní zkušenost, zaznamenali jejich existenci nejspíš především díky směrnici, která přikázala členským státům EU přejít z chovu v neobohacených klecích na chov v obohacených klecích. I když se na to mohly státy připravit roky dopředu, největší humbuk samozřejmě nastal v době přechodu na nové podmínky. Lidé počítali, na kolika centimetrech čtverečních vlastně tito tvorové žijí, srovnávali to se svými garsonkami a po krátkém rozhořčení, že se zase bude něco zdražovat, bublina splaskla.

Je slepičí mozeček opravdu tak malý, že si tito tvorové zaslouží pouze degradaci na úroveň stroje na výrobu vajec či masa?

zdroj obrázku: www.abc.net.au

Výzkumy chování kura domácího naznačují něco zcela jiného. V Austrálii se uděluje ocenění Eureka za přínos vědě a v roce 2010 ho získali vědci Chris Evans a K-lynn Smith právě za výzkum chování tolik podceňovaných slepic, kuřat a kohoutů. Zde je několik zajímavých poznatků, které vyplývají z jejich studie:

Když najde kohout něco k snědku a je poblíž slepice, vydá zvuk, kterým ji přivolá. Další variantou je, že potravu sebere a znovu upustí, aniž by ji snědl. Tím si nakloní samičku na svoji stranu a ta se s ním pak možná spáří. Protože je ale v hejnu kurů vždycky jen jeden alfa samec, který si nárokuje přízeň všech slepic, jemu podřízení samci jsou nuceni uchýlit se ke lsti.

Pokud najde podřízený kohout potravu a poblíž je jiný samec, na jídlo neupozorní a spořádá ho sám. Pokud je ale poblíž samička, kohout na potravu upozorní „tichým“ způsobem, a to pouze pohyby, aby ho náhodou neslyšel alfa samec. Když se tak stane, kohout objevitel se třeba i se samičkou začne pářit, dokud je tedy nerozežene alfa kohout.

A co to říká o kuru domácím? Třeba to, že než se pustí zběsile do jídla, uvažuje o tom, koho a jak k jídlu přivolá a jestli se s někým vůbec rozdělí. Vědci zároveň pozorováním interakce mezi slepicemi a kohouty zjistili, že si slepice vedou takovou pomyslnou tabulku dobrých skutků, které pro ně či ostatní členy hejna daný kohout udělal. (1)

Slepice a kohouti mají v zásobě desítky zvukových signálů, rozlišují signály, kterými komunikují s ostatními členy skupiny, signály ohlašující potravu a signály upozorňující na predátora (pozemního či ze vzduchu). Při kohoutím svolávání slepic k jídlu také záleží, co za potravu kohout najde. Pokud je to něco delikátního, kohout volí jiný tón, než při méně chutné potravě. Slepice na něj následně reagují větším či menším spěchem.

Jestli vidíte ve slepicích krvelačné tvory s ostrými zobáky a hrabavými pohyby, tak vězte, že i slepice může být přemýšlivá společnice. Může přiběhnout na zavolání, naučit se slepičí agility, či ukázat na obrázek, na kterém je fotka slepice. A to i v případě, že je obrázek na chvíli překrytý. (2)

zdroj obrázku: www.woodgreen.org.uk

Slepice mají schopnost rozpoznat objekt, i když ho vidí pouze část. Chápou princip příčiny a následku, takže když Little Miss Sunshine ve videu zazvoní na zvonek, otevřou se dveře, ona dostane potravu a běží znovu zazvonit na zvonek :) (3)

Zajímavý je také vztah mámy slepice s jejími kuřátky. Slepice komunikuje s kuřaty ještě předtím, než se vylíhnou z vajíčka. Při zahřívání je otáčí a poslouchá odezvy z vajíčka. Slepice učí kuřata spoustu věcí a pokud dělají něco špatně, tak je na to upozorní. A snaží se tak dlouho, dokud neudělají kuřata danou věc správně. (4)

Vědci zkoumající zvířata po celém světě se shodují, že se slepice svými kognitivními funkcemi (= to, jak vnímá svět kolem sebe, jedná, reaguje, zvládá různé úkoly) v některých případech vyrovnají psům či kočkám. Mají rády svoji rodinu, starají se o ni i o ostatní členy skupiny. Pamatují si „tváře“ až stovky členů slepičího společenství. Mají složitou hierarchii, dobré komunikační schopnosti a každý jedinec má jinou osobnost. Dobře se učí, a to nejen zkušenostmi, ale i jedna od druhé. Některé znalosti, jak bylo experimentálně zjištěno, se dokonce předávají z generace na generaci. (5)

Slepice jsou učenlivé a bystré. Lidé zabývající se tréninkem psů doporučují vyzkoušet si tréninkové metody i na slepici, překážky se musí malinko přizpůsobit, ale trenéři tvrdí, že slepice se učí rychleji než ostatní zvířata.

zdroj obrázku: www.djpeters.com

Člověk si domestikoval slepice pro jejich schopnost přizpůsobit se rozmanitým životním podmínkám, odolat nepřízni počasí, není zas tak složité se o ně starat a rozmnožovat je. Slepice jsou společenské, lidé je mohou chovat ve větším hejnu, živí se rozmanitou stravou, takže není problém jim v různých podmínkách zajistit něco k snědku. Je to jejich dobrá vlastnost, na kterou bohužel tito tvorové doplatili, protože člověk je pak schopen je chovat i v tak krutých podmínkách, jako mají v klecích či halách.

Ve 40. letech byly kuřata běžnou součástí venkova a oproti dnešku si vlastně neměla na co stěžovat. Měla výběh, dostatek krmiva a mohla uspokojovat své potřeby jako je hrabání, popelení a pobyt na sluníčku. Slepice byly chovány především kvůli vejcím, na maso až ve chvíli, když jejich snůška skončila. Průmyslový systém chovu se objevil až v 50. letech 20. století, když v roce 1953 britský farmář představil nové hybridní plemeno, které bylo vyšlechtěno speciálně pro intenzivní způsob výkrmu. (4)

Slepice nemají hebký kožíšek jako kočky a neumějí nás rozněžnit smutným pohledem jako psi, nejsou to typičtí domácí mazlíčci, přesto si myslím, že si zaslouží více naší pozornosti a především respektu.

Pokud by vás zajímalo, jak vypadá běžný intenzivní chov kuřat (brojlerů) na maso v kontrastu s volným chovem slepic, doporučuji dokumentární seriál „Hugh a kuřata“ http://www.csfd.cz/film/336122-hugh-a-kurata/ (je dostupný i v češtině).

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. http://www.abc.net.au/catalyst/stories/2922948.htm

2. http://vimeo.com/77761917

3. http://vimeo.com/82262067 

4. zdroj: dokument „The Private Life of Chickens“

5.http://www.peta.org/issues/animals-used-for-food/factory-farming/chickens/hidden-lives-chickens/