O třech slepičkách - kniha a omalovánky

Dnes vám představím takovou moc roztomilou věc, a to knížku O třech slepičkách. Tu vymyslela jedna šikovná slečna pro Slepici v nouzi, sepsala příběh a dokonce i sama ilustrovala. Jde o vyprávění několika slepiček o tom, co zažily ve velkochovu a jaký je rozdíl v tom, když teď žijí s ostatními kámoškami na dvorku u hodných lidí. Nejde ale o žádná drastická fakta, takže nebojte, přeci jen je knížka určená primárně pro děti.

V knížce najdete také informace o značení vajíček a nakonec ještě několik stránek omalovánek. Mně osobně tento způsob vyprávění dost baví a myslím, že pokud máte dítko v tom správném věku, vedete nějaký zájmový kroužek, nebo dokonce učíte ve škole, může to být tip na pěkné čtení s přesahem.

Zakoupíte zde a výtěžek jde na aktivity iniciativy Slepice v nouzi ;)

Konec doby klecové?

Když nastávají ve společnosti změny, můžete dělat, že je nevidíte a že jiný než starý řád věcí není možný, nebo můžete začít přemýšlet o tom, jak se dané situaci přizpůsobit a třeba z ní ještě něco získat. Jsou to dva přístupy, které můžete krásně ilustrovat problematikou klecových chovů slepic.

Zatímco předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie v tomto rozhovoru tvrdí, že slepice jsou v klecích spokojené, pan Dvořák, který vlastní statek kousek od Prahy, si uvědomuje, že welfare zvířat je momentálně dost aktuální téma a snaží se najít způsoby, jak chovat slepičky tak, aby se mohly celý den pohybovat po louce a mít možnost si zahrabat, protáhnout se, nebo sezobnout něco dobrého v trávě.

Na videu vidíte speciální mobilní kurník a slepičky na volno v ohradě:

Pak Dvořák je jako jeden z mála ochotný spolupracovat s organizací Slepice v nouzi a konkrétně jeho slepičky z halového chovu se tak mohou dostat i na váš dvorek, kde udělají ještě spoustu radosti.

Pokud jste vegani, tak tohle asi není téma pro vás. Pokud ale vejce jíte, tak vězte, že od klecových chovů se postupně ustupuje (jsou to ty s číslem 3 na začátku kódu na vejci), v halách mají slepice daleko lepší podmínky pro život (vejce nosnic z hal mají na začátku kódu číslo 2)...
 

...no a ty z volného chovu (číslo 1 nebo 0) už mají povětšinou opravdovou pohodu. Jediné, co je pak problematické, je období, kdy se snůška krátí, proto jsem ráda, že si je lidé z velkochovů vykupují a berou k sobě na zahradu, kde mohou žít třeba ještě pár let.

Jestli nemůžete nebo nechcete slepičky chovat, zkuste se poptat ve svém okolí, nebo ve skupině na Facebooku, zda by vás nemohl někdo domácími vajíčky zásobovat.

Slepice má pod čepicí

Když pracujete na slepičích tématech, brzy máte slepice úplně všude. Já teď nově na této praktické lahvi na pití. Už dávno nepoužívám na cesty a výlety kupované PET lahve s vodou, doteď jsem si vždycky nosila svoji Zdravou lahev (tak se opravdu jmenuje :)), které přibyla konkurence v podobě Drink it lahve ve slepičím designu. A proč slepičí? Výtěžek z prodeje jde na iniciativu Slepice v nouzi, o které už jsem zde párkrát informovala.

Lahev je z borosilikátového skla, což je takové vylepšené odolnější sklo, má neoprenový obal a zátku z bambusu vyloženou plastem, víčko je šroubovací. Na boku je navíc přišité poutko, když přidáte karabinu, můžete lahev zavěsit zvenku na batoh. Lahev je celá vyrobená u nás v Česku. Jediné mínus oproti Zdravé lahvi vidím v tom, že “Drinkitka” se musí vymývat kartáčkem, ruku dovnitř prostě nedostanete ;)

Pokud byste si taky chtěli udělat radost a podpořit slepičky na cestě z klecí do volných výběhů, Drink it lahev ve speciální slepičí edici zakoupíte zde.

Milan Kasl v Galerii 1

Už je to strašně dávno, co jsem byla na výstavě, ani nepamatuju. Tato výstava je ale speciální! Je to spojení výstavy obrazů malíře Milana Kasla a činnosti iniciativy Slepice v nouzi. Plzeňský umělec si totiž už několik let pořizuje slepičky vyřazené z velkochovu, dává jim nový domov a při té příležitosti si je také maluje. Nemaluje tedy rovnou na slepice :D ale má je jako modelky a v nadživotní velikosti je portrétuje na plátna.

No a neziskovka Slepice v nouzi se „nepotřebným“ slepičkám věnuje už několik let. Obrazy jsou vystaveny celé září v městské Galerii 1, která se nachází na rohu ulice V Jámě a Štěpánské. U vchodu si nezapomeňte vzít propagační materiály o tom, jak každý může těmto opomíjeným opeřeným tvorům pomoci.

Předvelikonoční poselství

Blíží se Velikonoce, obchody už jsou plné různých dekorací s králičími nebo slepičími motivy a já mám pokaždé cukání ruky, protože fakt miluju všechno ušaté :)

Co bych vám ale dneska chtěla předat...že než půjdete do obchodu pro vajíčka, která pak na Velikonoce budete zdobit, nebo z nich dělat nádivku a jiné pokrmy, abyste se zamysleli nad životem té slepičky, která vajíčko snesla. Vajíčka jsou různě číslovaná a každé číslo něco znamená. Spousta lidí se v tom nevyzná, já si to pamatuju tak, že čísla jsou jako ve škole, čím nižší známka, tím lepší, takže třeba 1 je lepší než 2. No a v téhle škole můžete dostat i 0, což jsou vajíčka z biochovů! Ale i 1 je dobrá známka ;)

Názorně to vidíte v následujícím videu:

A jestli vás jako mě také dojímají jednotlivé zvířecí osudy, možná vás zaujme krátké video o slepičce Lise...

Terapie péčí o slepičky

Zrovna jsem překládala letáček pro Slepice v nouzi, když jsem na facebooku objevila tohle super video o seniorech v pečovatelském domě, kteří chovají slepičky a evidentně jim přítomnost živých tvorů prospívá :)

Byl jsem při tom

Byl jsem při tom je název jednoho fakt originálního filmu, který stojí za to vidět. Hraje v něm skvělý Peter Sellers, ale o tom jsem dneska psát nechtěla. Chtěla jsem se zmínit o tom, při čem jsem byla já. Byla jsem u vzniku spolku Slepice v nouzi, dělala jsem pár překladů pro již fungující web a zároveň jsem na web poskytla svůj článek o tom, jak jsou slepice chytré a chytřejší :)

Obrázek je z webu http://www.slepicevnouzi.cz/

Moc mě těší, že tato iniciativa vznikla, protože již několik let nekupuji vajíčka od slepic z velkochovů, ale mám to štěstí, že mám ty domácí od babičky. Ráda podpořím aktivitu, která vede ke zlepšení podmínek zvířat chovaných průmyslově. Pro mě by byl tedy ideální případ, kdyby se tímto způsobem živí tvorové chovat nemuseli, ale beru to jako běh na dlouhou trať a tohle je první krůček.

Obrázek je z webu http://www.slepicevnouzi.cz/

Jelikož i moje babička si už léta bere na dožití slepice vyprodávané z velkochovů, není to pro mě nic nového. Nová byla ale třeba informace, že slepice se v halách či klecích chovají cca 1,5 roku a pak jsou tzv. vynesené, tudíž je potřeba je obměnit a prodávají se drobným chovatelům, zbytek jde na maso. Jsou to tisíce slepic a to znamená tisíce životů, které prostě dosloužily a velkochovy se jich zbavují. Spolek Slepice v nouzi zprostředkovává výkup slepiček z velkochovů a za mírný poplatek vám je doveze v krabicích třeba až domů. Slepičky jsou často zbědované a je jim potřeba věnovat speciální péči. O této péči jsem překládala článek z anglické stránky, konkrétně o tom, jak se o přivezenou slepičku postarat, aby přechod do lepšího života zvládla co nejlépe, v Británii mají s tímto procesem výkupu větší zkušenosti.

Pokud vás tahle informace zaujala, můžete se juknout na web http://www.slepicevnouzi.cz a třeba vás napadne, jak se můžete zapojit, nebo prostě jen šířit tuto myšlenku dál. Existuje i stránka na facebooku kde najdete aktuality.

Slepičí mozeček?

O slepicích toho lidé nevědí mnoho. Pokud s nimi nemají osobní zkušenost, zaznamenali jejich existenci nejspíš především díky směrnici, která přikázala členským státům EU přejít z chovu v neobohacených klecích na chov v obohacených klecích. I když se na to mohly státy připravit roky dopředu, největší humbuk samozřejmě nastal v době přechodu na nové podmínky. Lidé počítali, na kolika centimetrech čtverečních vlastně tito tvorové žijí, srovnávali to se svými garsonkami a po krátkém rozhořčení, že se zase bude něco zdražovat, bublina splaskla.

Je slepičí mozeček opravdu tak malý, že si tito tvorové zaslouží pouze degradaci na úroveň stroje na výrobu vajec či masa?

zdroj obrázku: www.abc.net.au

Výzkumy chování kura domácího naznačují něco zcela jiného. V Austrálii se uděluje ocenění Eureka za přínos vědě a v roce 2010 ho získali vědci Chris Evans a K-lynn Smith právě za výzkum chování tolik podceňovaných slepic, kuřat a kohoutů. Zde je několik zajímavých poznatků, které vyplývají z jejich studie:

Když najde kohout něco k snědku a je poblíž slepice, vydá zvuk, kterým ji přivolá. Další variantou je, že potravu sebere a znovu upustí, aniž by ji snědl. Tím si nakloní samičku na svoji stranu a ta se s ním pak možná spáří. Protože je ale v hejnu kurů vždycky jen jeden alfa samec, který si nárokuje přízeň všech slepic, jemu podřízení samci jsou nuceni uchýlit se ke lsti.

Pokud najde podřízený kohout potravu a poblíž je jiný samec, na jídlo neupozorní a spořádá ho sám. Pokud je ale poblíž samička, kohout na potravu upozorní „tichým“ způsobem, a to pouze pohyby, aby ho náhodou neslyšel alfa samec. Když se tak stane, kohout objevitel se třeba i se samičkou začne pářit, dokud je tedy nerozežene alfa kohout.

A co to říká o kuru domácím? Třeba to, že než se pustí zběsile do jídla, uvažuje o tom, koho a jak k jídlu přivolá a jestli se s někým vůbec rozdělí. Vědci zároveň pozorováním interakce mezi slepicemi a kohouty zjistili, že si slepice vedou takovou pomyslnou tabulku dobrých skutků, které pro ně či ostatní členy hejna daný kohout udělal. (1)

Slepice a kohouti mají v zásobě desítky zvukových signálů, rozlišují signály, kterými komunikují s ostatními členy skupiny, signály ohlašující potravu a signály upozorňující na predátora (pozemního či ze vzduchu). Při kohoutím svolávání slepic k jídlu také záleží, co za potravu kohout najde. Pokud je to něco delikátního, kohout volí jiný tón, než při méně chutné potravě. Slepice na něj následně reagují větším či menším spěchem.

Jestli vidíte ve slepicích krvelačné tvory s ostrými zobáky a hrabavými pohyby, tak vězte, že i slepice může být přemýšlivá společnice. Může přiběhnout na zavolání, naučit se slepičí agility, či ukázat na obrázek, na kterém je fotka slepice. A to i v případě, že je obrázek na chvíli překrytý. (2)

zdroj obrázku: www.woodgreen.org.uk

Slepice mají schopnost rozpoznat objekt, i když ho vidí pouze část. Chápou princip příčiny a následku, takže když Little Miss Sunshine ve videu zazvoní na zvonek, otevřou se dveře, ona dostane potravu a běží znovu zazvonit na zvonek :) (3)

Zajímavý je také vztah mámy slepice s jejími kuřátky. Slepice komunikuje s kuřaty ještě předtím, než se vylíhnou z vajíčka. Při zahřívání je otáčí a poslouchá odezvy z vajíčka. Slepice učí kuřata spoustu věcí a pokud dělají něco špatně, tak je na to upozorní. A snaží se tak dlouho, dokud neudělají kuřata danou věc správně. (4)

Vědci zkoumající zvířata po celém světě se shodují, že se slepice svými kognitivními funkcemi (= to, jak vnímá svět kolem sebe, jedná, reaguje, zvládá různé úkoly) v některých případech vyrovnají psům či kočkám. Mají rády svoji rodinu, starají se o ni i o ostatní členy skupiny. Pamatují si „tváře“ až stovky členů slepičího společenství. Mají složitou hierarchii, dobré komunikační schopnosti a každý jedinec má jinou osobnost. Dobře se učí, a to nejen zkušenostmi, ale i jedna od druhé. Některé znalosti, jak bylo experimentálně zjištěno, se dokonce předávají z generace na generaci. (5)

Slepice jsou učenlivé a bystré. Lidé zabývající se tréninkem psů doporučují vyzkoušet si tréninkové metody i na slepici, překážky se musí malinko přizpůsobit, ale trenéři tvrdí, že slepice se učí rychleji než ostatní zvířata.

zdroj obrázku: www.djpeters.com

Člověk si domestikoval slepice pro jejich schopnost přizpůsobit se rozmanitým životním podmínkám, odolat nepřízni počasí, není zas tak složité se o ně starat a rozmnožovat je. Slepice jsou společenské, lidé je mohou chovat ve větším hejnu, živí se rozmanitou stravou, takže není problém jim v různých podmínkách zajistit něco k snědku. Je to jejich dobrá vlastnost, na kterou bohužel tito tvorové doplatili, protože člověk je pak schopen je chovat i v tak krutých podmínkách, jako mají v klecích či halách.

Ve 40. letech byly kuřata běžnou součástí venkova a oproti dnešku si vlastně neměla na co stěžovat. Měla výběh, dostatek krmiva a mohla uspokojovat své potřeby jako je hrabání, popelení a pobyt na sluníčku. Slepice byly chovány především kvůli vejcím, na maso až ve chvíli, když jejich snůška skončila. Průmyslový systém chovu se objevil až v 50. letech 20. století, když v roce 1953 britský farmář představil nové hybridní plemeno, které bylo vyšlechtěno speciálně pro intenzivní způsob výkrmu. (4)

Slepice nemají hebký kožíšek jako kočky a neumějí nás rozněžnit smutným pohledem jako psi, nejsou to typičtí domácí mazlíčci, přesto si myslím, že si zaslouží více naší pozornosti a především respektu.

Pokud by vás zajímalo, jak vypadá běžný intenzivní chov kuřat (brojlerů) na maso v kontrastu s volným chovem slepic, doporučuji dokumentární seriál „Hugh a kuřata“ http://www.csfd.cz/film/336122-hugh-a-kurata/ (je dostupný i v češtině).

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. http://www.abc.net.au/catalyst/stories/2922948.htm

2. http://vimeo.com/77761917

3. http://vimeo.com/82262067 

4. zdroj: dokument „The Private Life of Chickens“

5.http://www.peta.org/issues/animals-used-for-food/factory-farming/chickens/hidden-lives-chickens/