Dnes vám představím takovou moc roztomilou věc, a to knížku O třech slepičkách. Tu vymyslela jedna šikovná slečna pro Slepici v nouzi, sepsala příběh a dokonce i sama ilustrovala. Jde o vyprávění několika slepiček o tom, co zažily ve velkochovu a jaký je rozdíl v tom, když teď žijí s ostatními kámoškami na dvorku u hodných lidí. Nejde ale o žádná drastická fakta, takže nebojte, přeci jen je knížka určená primárně pro děti.
V knížce najdete také informace o značení vajíček a nakonec ještě několik stránek omalovánek. Mně osobně tento způsob vyprávění dost baví a myslím, že pokud máte dítko v tom správném věku, vedete nějaký zájmový kroužek, nebo dokonce učíte ve škole, může to být tip na pěkné čtení s přesahem.
Když nastávají ve společnosti změny, můžete dělat, že je nevidíte a že jiný než starý řád věcí není možný, nebo můžete začít přemýšlet o tom, jak se dané situaci přizpůsobit a třeba z ní ještě něco získat. Jsou to dva přístupy, které můžete krásně ilustrovat problematikou klecových chovů slepic.
Zatímco předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie v tomto rozhovoru tvrdí, že slepice jsou v klecích spokojené, pan Dvořák, který vlastní statek kousek od Prahy, si uvědomuje, že welfare zvířat je momentálně dost aktuální téma a snaží se najít způsoby, jak chovat slepičky tak, aby se mohly celý den pohybovat po louce a mít možnost si zahrabat, protáhnout se, nebo sezobnout něco dobrého v trávě.
Na videu vidíte speciální mobilní kurník a slepičky na volno v ohradě:
Pak Dvořák je jako jeden z mála ochotný spolupracovat s organizací Slepice v nouzi a konkrétně jeho slepičky z halového chovu se tak mohou dostat i na váš dvorek, kde udělají ještě spoustu radosti.
Pokud jste vegani, tak tohle asi není téma pro vás. Pokud ale vejce jíte, tak vězte, že od klecových chovů se postupně ustupuje (jsou to ty s číslem 3 na začátku kódu na vejci), v halách mají slepice daleko lepší podmínky pro život (vejce nosnic z hal mají na začátku kódu číslo 2)...
...no a ty z volného chovu (číslo 1 nebo 0) už mají povětšinou opravdovou pohodu. Jediné, co je pak problematické, je období, kdy se snůška krátí, proto jsem ráda, že si je lidé z velkochovů vykupují a berou k sobě na zahradu, kde mohou žít třeba ještě pár let.
Jestli nemůžete nebo nechcete slepičky chovat, zkuste se poptat ve svém okolí, nebo ve skupině na Facebooku, zda by vás nemohl někdo domácími vajíčky zásobovat.
Když pracujete na slepičích tématech, brzy máte slepice úplně všude. Já teď nově na této praktické lahvi na pití. Už dávno nepoužívám na cesty a výlety kupované PET lahve s vodou, doteď jsem si vždycky nosila svoji Zdravou lahev (tak se opravdu jmenuje :)), které přibyla konkurence v podobě Drink it lahve ve slepičím designu. A proč slepičí? Výtěžek z prodeje jde na iniciativu Slepice v nouzi, o které už jsem zde párkrát informovala.
Lahev je z borosilikátového skla, což je takové vylepšené odolnější sklo, má neoprenový obal a zátku z bambusu vyloženou plastem, víčko je šroubovací. Na boku je navíc přišité poutko, když přidáte karabinu, můžete lahev zavěsit zvenku na batoh. Lahev je celá vyrobená u nás v Česku. Jediné mínus oproti Zdravé lahvi vidím v tom, že “Drinkitka” se musí vymývat kartáčkem, ruku dovnitř prostě nedostanete ;)
Pokud byste si taky chtěli udělat radost a podpořit slepičky na cestě z klecí do volných výběhů, Drink it lahev ve speciální slepičí edici zakoupíte zde.
Už je to strašně dávno, co jsem
byla na výstavě, ani nepamatuju. Tato výstava je ale speciální!
Je to spojení výstavy obrazů malíře Milana Kasla a činnosti
iniciativy Slepice v nouzi. Plzeňský umělec si totiž už několik
let pořizuje slepičky vyřazené z velkochovu, dává jim nový
domov a při té příležitosti si je také maluje. Nemaluje tedy
rovnou na slepice :D ale má je jako modelky a v nadživotní
velikosti je portrétuje na plátna.
No a neziskovka Slepice v nouzi se
„nepotřebným“ slepičkám věnuje už několik let. Obrazy jsou
vystaveny celé září v městské Galerii 1, která se nachází na
rohu ulice V Jámě a Štěpánské. U vchodu si nezapomeňte vzít
propagační materiály o tom, jak každý může těmto opomíjeným
opeřeným tvorům pomoci.
Blíží se Velikonoce, obchody už
jsou plné různých dekorací s králičími nebo slepičími motivy
a já mám pokaždé cukání ruky, protože fakt miluju všechno ušaté :)
Co bych vám ale dneska chtěla předat...že
než půjdete do obchodu pro vajíčka, která pak na Velikonoce budete zdobit,
nebo z nich dělat nádivku a jiné pokrmy, abyste se zamysleli nad
životem té slepičky, která vajíčko snesla. Vajíčka jsou různě
číslovaná a každé číslo něco znamená. Spousta lidí se v tom nevyzná, já si to pamatuju tak, že čísla jsou jako ve škole, čím nižší známka, tím lepší, takže
třeba 1 je lepší než 2. No a v téhle škole můžete dostat i 0,
což jsou vajíčka z biochovů! Ale i 1 je dobrá známka ;)
Názorně to vidíte v následujícím
videu:
A jestli vás jako mě také dojímají jednotlivé zvířecí osudy, možná vás zaujme krátké video o slepičce Lise...
Zrovna jsem překládala letáček pro Slepice v nouzi, když jsem na facebooku objevila tohle super video o seniorech v pečovatelském domě, kteří chovají slepičky a evidentně jim přítomnost živých tvorů prospívá :)
Byl jsem při tom je název jednoho
fakt originálního filmu, který stojí za to vidět. Hraje v něm
skvělý Peter Sellers, ale o tom jsem dneska psát nechtěla. Chtěla
jsem se zmínit o tom, při čem jsem byla já. Byla jsem u vzniku
spolku Slepice v nouzi, dělala jsem pár překladů pro již
fungující web a zároveň jsem na web poskytla svůj článek o
tom, jak jsou slepice chytré a chytřejší :)
Obrázek je z webu http://www.slepicevnouzi.cz/
Moc mě těší, že tato iniciativa
vznikla, protože již několik let nekupuji vajíčka od slepic z
velkochovů, ale mám to štěstí, že mám ty domácí od babičky.
Ráda podpořím aktivitu, která vede ke zlepšení podmínek zvířat
chovaných průmyslově. Pro mě by byl tedy ideální případ,
kdyby se tímto způsobem živí tvorové chovat nemuseli, ale beru
to jako běh na dlouhou trať a tohle je první krůček.
Obrázek je z webu http://www.slepicevnouzi.cz/
Jelikož i moje babička si už léta
bere na dožití slepice vyprodávané z velkochovů, není to pro mě
nic nového. Nová byla ale třeba informace, že slepice se v halách
či klecích chovají cca 1,5 roku a pak jsou tzv. vynesené, tudíž
je potřeba je obměnit a prodávají se drobným chovatelům, zbytek
jde na maso. Jsou to tisíce slepic a to znamená tisíce životů,
které prostě dosloužily a velkochovy se jich zbavují. Spolek
Slepice v nouzi zprostředkovává výkup slepiček z velkochovů a
za mírný poplatek vám je doveze v krabicích třeba až domů.
Slepičky jsou často zbědované a je jim potřeba věnovat
speciální péči. O této péči jsem překládala článek z
anglické stránky, konkrétně o tom, jak se o přivezenou slepičku
postarat, aby přechod do lepšího života zvládla co nejlépe, v
Británii mají s tímto procesem výkupu větší zkušenosti.
Pokud vás tahle informace zaujala,
můžete se juknout na web http://www.slepicevnouzi.cz
a třeba vás napadne, jak se můžete zapojit, nebo prostě jen
šířit tuto myšlenku dál. Existuje i stránka na facebooku kde najdete aktuality.
