Bílá košile s nopky

Moje představa byla bílá látka s bílými puntíky, našla jsem látku s drobnými nopky (= shluky textilních vláken), což je vlastně takový 3D puntík :) Košile jsem šila zatím jen dámské, tak jsem si konečně vyzkoušela jednu košili pro sebe. Látka je hodně jemná a lehká, průsvitná bavlna, ale to ještě umocňuje její éteričnost. Střih jsem vzala ze speciálního vydání Burdy „Škola šití“. Veškerý postup je tam graficky znázorněný a to se hodí. Mám doma plnou krabici „bílých“ knoflíků, které jsou ale vlastně takové nažloutlé, takže košile svoje knoflíky ještě nemá.

 

PS: Včera se mi vtipně povedlo košili vyprat s červenou (!) ponožkou a nic se jí nestalo, myslím, že se mnou bude ještě dlouho :))

Košile III. aneb Proměna

Taková lahůdka pro entomologa či fanouška Franze Kafky :)

detail látky

a ilustrace, na kterou jsem narazila na internetu :)

zdroj obrázku http://jeff.pumpkinrules.com/

Košile bližší než kabát II. - narozeninová edice :)

Další z projektů na téma pánská košile.

Látka je z kolekce Nordika od mladé návrhářky Jeni Baker. Dá se koupi i u nás, i když docela draze, ale tak když to má být dárek ;) Moje druhá košile, při práci jsem si už byla jistější než minule, dle návodu jsem nejdřív sesadila přední a zadní díl a pak přišel na řadu límeček:

a tady už jsou kousky límečku sesazené k sobě:

 (vnitřní strana)

(vnější strana)

Práce se vzorkovanou látkou je jednodušší než s jednobarevnou, člověk se má alespoň čeho chytit.

Nasazování límečku na košili mě vždycky potrápí.

Všechny díly jsou obšité v okraji, košile pak lépe drží tvar. Rukávy přicházejí na řadu až ke konci, modeluje se otvírání a manžety.

Nakonec jsem založila dolní lem a košile už čeká jen na knoflíky.

A tradá!

Košile bližší než kabát I.

Tohle je vlastně můj první samostatný projekt bez asistence někoho „šití znalejšího“ (když mluvím o oblečení, ne o husách ani pelíšku pro kočky :)). Jde o pánskou košili. Nějak mě prostě zatím baví víc šití na druhé než na sebe.

Střih jsem koupila z edice Burda a pro začátek jsem vyzkoušela variantu s méně díly a bez kapsičky.

Střih obsahuje i obrázková návod, nad kterým jsem si důkladně protáhla mozkové závity, popis v angličtině tomu ještě víc napomohl.

 Přišla jsem na to, že košile se skládá z mnoha detailů, které ušít precizně není až tak jednoduché. Ale tohle byla vlastně taková generálka na košili, protože při prvním pokusu se vždycky vyjeví, na který prvek si příště musím dát pozor.

V tomhle případě to bylo nasazování límečku a vypracování otvírání rukávů. Prostě čím větší (rozuměj drobnější) detail, tím složitější ho dát dohromady, aby alespoň trochu vypadal.

 

 

 

Musím si tedy postěžovat, že třeba ta část na posledním obrázku nebyla ve střihu vůbec domyšlená, z lícové strany vypadá všechno v pořádku, ale na rubu je takový zvláštní "mrmleš", což mě trochu mrzelo. Narazila jsem na web jednoho šikovného chlápka, který má všechny drobné prvky košile daleko lépe řešené, ale dá to pak logicky více práce.

Přes víkend už jen ušiju dírky na knoflíky a bude hotovo.