Otevřít oči, zklidnit mysl a pozorně se dívat

Mám ráda dokumenty o přírodě, ale trochu mi vadí, že v nich autoři často podlehnou lákadlu dosadit do filmu nějaký hodně dramatický příběh/zápletku, vyžívají se v záběrech jak jedno zvíře loví a požírá druhé, jako by příroda o ničem jiném nebyla. Ale ona je. Stačí otevřít oči, zklidnit mysl a pozorně se dívat.

Dokumenty režiséra a scénáristy Erika Baláže - Vlčí hory (2013) a Strážce divočiny (2009) jsou pro mě něco jako poklad. Je vidět, že Erik má přírodu opravdu rád a respektuje její křehkou rovnováhu. Do ničeho nezasahuje, jen vyčkává na ten správný okamžik a nejlepší záběr. Na prvního vlka prý čekali filmaři půl roku! Zvířata totiž nijak nevábili, ani jim nedělali návnady v podobě potravy. Jediné, co využili, byly fotopasti, které jim napověděly, kdy a kde se vlci vyskytují.

Ve Vlčích horách potkáte kromě vlků také jeleny, zubry, divoká prasata, bobry a další a další živočišné druhy, které spolu žijí na místě slovensko-polsko-ukrajinského pohraničí.

I dokument Strážce divočiny je taková připomínka zmizelé evropské divočiny, která se už vyskytuje jen na několika málo místech. Tento film je pro změnu věnován medvědům...mimochodem, prý jsou dnes medvědi už převážně vegetariáni, a to v důsledku úbytku vhodné kořisti.

Pokud byste se chtěli na tyto i novější dokumenty podívat, můžete je najít zdarma online (což teda není úplně legální). Podpořit samotné tvůrce můžete koupí DVD na webu společnosti Arolla Film.

Na jaře šel do kin český dokument o české přírodě Planeta česko (2017), na kterém jsem byla v kině a přede mnou na sedačce seděl jezevčík ;) Tenhle film má trochu jinou koncepci, protože ukazuje volně žijící živočichy v prostředí městské krajiny. Oproti divokým vlkům a medvědům ve slovenských horách je to trochu smutnější pohled, ale film má jednoduše nabádat lidi, aby se koukali kolem sebe, protože přírodu ve své blízkosti často přehlížejí a přijde jim “nezajímavá”.

Zdroj obrázku aerofilms.cz

A moje soukromé poselství na závěr: Když dáme přírodě dost prostoru a času, začnou se dít kouzla a divočina se navrátí i tam, kde už bysme ji ani nečekali.

V kině na Příběhu lesa

Konečně jsem si udělala čas na to zajít na francouzský dokument Příběh lesa. První minuty mě úplně uchvátily, záběry opravdu zblízka, říkala jsem si, že být to ve 3D, tak je to ještě lepší. Postupně se mi ale film líbil čím dál míň, poetické záběry lesních tvorů byly vystřídány příběhem o tom, jak člověk zabírá zvířatům čím dál tím víc životního prostoru...objevily se klasické záběry zvířecího potravního řetězce, takže si úplně nejsem jistá, jestli to byl film pro milovníky zvířat ;)

Komentář k filmu četl Tomáš Hanák, což pro mě bylo celkem rušící, protože ho znám spíš z vtipných scének, něco jako by to četl Jiří Lábus :)), ale naštěstí tam těch slov tolik nebylo. Na film jsem se dost těšila, ale odcházela jsem trochu rozčarovaná, protože téměř pokaždé, když se koukám na nějaký dokument o zvířatech, tak tam někdo někoho žere. Já vím, ono to k tomu patří, přece se vlk nedá na veganskou stravu, ale měla jsem takovou představu, že tenhle film bude jiný. 

Nedávno jsem viděla film Strážca divočiny (to je film slovenský, natáčený v Tatrách) a ten mi přišel natočený trochu citlivěji. A především! Ve slovenském dokumentu o medvědech se neobjevil ani jeden člověk!

Zdroj obrázku http://kinoart.cz