Tohle je velká dobrota! Jedlé kaštany můžete koupit na trhu nebo občas i v supermarketu, pokud máte rádi dobrodružství, můžete si je zkusit nasbírat v přírodě. V záložce dejte ořechy a vyberte kaštan jedlý. Není jich tolik, ale třeba budete mít štěstí na dobrou úrodu. Sklizeň začíná v polovině října.
Jak kaštany připravit?
Kaštany pečeme ve slupce, ideálně v troubě, přijde mi to nejpraktičtější. Z vypouklejší strany je nařízneme do kříže cca 4 mm hluboko. Pečeme na 200°C po dobu 10-15 minut. Po mírném zchladnutí je co nejrychleji oloupeme, pokusíme se sundat, jak tvrdou tak tu přilnavou vrstvu. Je to trochu výzva, ale stojí to za to!
Mám ráda dokumenty o přírodě, ale trochu mi vadí, že v nich autoři často podlehnou lákadlu dosadit do filmu nějaký hodně dramatický příběh/zápletku, vyžívají se v záběrech jak jedno zvíře loví a požírá druhé, jako by příroda o ničem jiném nebyla. Ale ona je. Stačí otevřít oči, zklidnit mysl a pozorně se dívat.
Dokumenty režiséra a scénáristy Erika Baláže - Vlčí hory (2013) a Strážce divočiny (2009) jsou pro mě něco jako poklad. Je vidět, že Erik má přírodu opravdu rád a respektuje její křehkou rovnováhu. Do ničeho nezasahuje, jen vyčkává na ten správný okamžik a nejlepší záběr. Na prvního vlka prý čekali filmaři půl roku! Zvířata totiž nijak nevábili, ani jim nedělali návnady v podobě potravy. Jediné, co využili, byly fotopasti, které jim napověděly, kdy a kde se vlci vyskytují.
Ve Vlčích horách potkáte kromě vlků také jeleny, zubry, divoká prasata, bobry a další a další živočišné druhy, které spolu žijí na místě slovensko-polsko-ukrajinského pohraničí.
I dokument Strážce divočiny je taková připomínka zmizelé evropské divočiny, která se už vyskytuje jen na několika málo místech. Tento film je pro změnu věnován medvědům...mimochodem, prý jsou dnes medvědi už převážně vegetariáni, a to v důsledku úbytku vhodné kořisti.
Pokud byste se chtěli na tyto i novější dokumenty podívat, můžete je najít zdarma online (což teda není úplně legální). Podpořit samotné tvůrce můžete koupí DVD na webu společnosti Arolla Film.
Na jaře šel do kin český dokument o české přírodě Planeta česko (2017), na kterém jsem byla v kině a přede mnou na sedačce seděl jezevčík ;) Tenhle film má trochu jinou koncepci, protože ukazuje volně žijící živočichy v prostředí městské krajiny. Oproti divokým vlkům a medvědům ve slovenských horách je to trochu smutnější pohled, ale film má jednoduše nabádat lidi, aby se koukali kolem sebe, protože přírodu ve své blízkosti často přehlížejí a přijde jim “nezajímavá”.
Zdroj obrázku aerofilms.cz
A moje soukromé poselství na závěr: Když dáme přírodě dost prostoru a času, začnou se dít kouzla a divočina se navrátí i tam, kde už bysme ji ani nečekali.
Je jaro, ale jarně to zatím moc nevypadá, někde ještě leží sníh a občas i padá. I tak se najdou v přírodě nějaké znaky toho, že pod zdánlivě spícím povrchem už se něco chystá. Žlutě kvetoucí bylinka mě potěšila a je to podběl. Lišejníky a mechy rostou celoročně, ale nedalo mi to, mám je prostě ráda :)
