Kabelka na přání

Tohle je vlastně první ze dvou kabelek, obě mají být pro dvě kamarádky, stejná látka, jen jiný střih. Tahle první prý dokonce pojede s dotyčnou na dovolenou :) Látka je značky Michael Miller, růžovo červeno šedá, nejdřív se mi nezdála, ale v průběhu šití jsem si ji dost oblíbila. Stejnou kabelku už jsem šila někdy před třemi lety, ale tenkrát jsem si ji nenafotila, takže tenhle střih má na mém blogu premiéru. Střih jsem našla na mimibazaru (ano, i tam se občas najde něco použitelného), ale trochu jsem si ho upravila :)

 

Kabelka má vrchní látku podžehlenou vlizelínem, uvnitř má podšívku, malou kapsičku na zip (to bylo výslovné přání) a hlavní kapsa se zapíná také na zip.

Co jsem dělala celý měsíc?

Nečekejte žádnou módní přehlídku, na šití jsem ani nesáhla, pravda je, že jsem jezdila každý den pracovat do Prahy do kanceláře a po práci jsem ještě doma něco ťukala do počítače, víkendy jsem pak trávila na svatbách. Hned jak jsem ale měla znovu čas, vrhla jsem se na šití, protože jsem slíbila ušít jednu kabelku na přání. Fotky již brzy :)

Moje nejoblíbenější předměty na vysoké škole

Moc často se nesvěřuji s detaily ze svého života, tohle bude trochu výjimka. Vlastně jsem se nad tím zamyslela úplnou náhodou a jak jsem tak přemýšlela, tak jsem si říkala, že bych z toho mohla udělat článek.

Studovala jsem Fakultu architektury v Praze na ČVUT, na druhý pokus jsem prošla talentovými zkouškami. Na ten první pokus nevzpomínám moc ráda, protože jsem byla tak strašně nervózní, že jsem sotva udržela tužku v ruce, natož abych něco vymýšlela.

Dostat se na školu byl ale jen začátek, protože pak nastalo to pravé pracovní nasazení, legendární předmět Deskriptivní geometrie s ještě legendárnější docentkou Hájkovou :) Možná se vám to taky stalo, že jste narazili na vyučujícího, který udělal svůj předmět nechtěným středobodem vašeho studijního plánu. Prostě vás natolik zaměstnal, že ostatní předměty jste doháněli už jen tak v pauzách a bokem. Spolužáci odpadávali, já nakonec vytrvala a úsilí mě dovedlo až k bakalářským státnicím a k obhajobě. Mimochodem, už tenkrát mě to táhlo k ekotématům a zvířatům, můj bakalářský projekt byl na téma Ekofarma a byla to dřevostavba s chlívky pro kozy a ovce :)

Po bakalářovi jsem ještě chvíli pokračovala v navazujícím studiu, ale brzy jsem si vyzobala všechny předměty, které mě bavily, škola mi dávala čím dál víc zabrat a nějak jsem v tomto oboru přestala vidět a cítit svoji budoucnost. Další titul už jsem tedy nezískala, školu jsem opustila, ale i tak mám pocit, že mi hodně dala a především ráda vzpomínám na předměty, které mě těšili, že kredity za ně byl vlastně jen takový bonus navíc :)

Fotografie

To byl předmět již z navazujícího studia a bylo na něm zajímavé to, že byl v angličtině a absolvovala jsem ho společně se zahraničními studenty, co byli na škole na Erasmu. Každý si vybral nějaké téma a to celý semestr fotil a zpracovával, na konci jsem uspořádali výstavu. Já tehdy bydlela v Praze u náplavky, chodila jsem dost často k řece za labutěma, takže jsem fotila je.

Malování

Jeden semestr jsem chodila na předmět, ve kterém jsme měli za úkol namalovat obraz – znovu jako při fotografii téma libovolné i technika byla volitelná. Já se tou dobrou dost zajímala o streetart, takže jsem namalovala obrázek v tom duchu.

Dějiny architektury

Tenhle předmět mě bavil hlavně díky skvělé vyučující, architektce Hauserové, která každému pomohla najít téma semestrální práce a kterého vedla a podporovala, ukazovala mu směr, byla to spíš taková kamarádka, která víc ví a chce z vás dostat to nejlepší. Tenhle způsob vyučování mi byl ostatně nejsympatičtější, i když jsem se s ním bohužel často nesetkávala.

Co si tak všeobecně pamatuju, tak většina vyučujících se mě snažila přeformovat do té míry, že by před sebou na konci semestru měli takovou svoji mladší napodobeninu :) Teda alespoň tak jsem to já, ale také hodně mých spolužáků vnímali. Tyhle tři vyjmenované světlé výjimky to ale dělaly jinak, studium mi dost zpříjemnily, možná také díky nim jsem nakonec zvítězila i nad docentkou Hájkovu ;)

Burda duben 2016 a Burda easy

Novou Burdu už jsem si nekoupila několik let, většinou čerpám z internetu, ze starých vydání, nebo si střihy vymýšlím, a tak jsem si trochu zautrácela a rovnou si koupila dvě, abych měla inspiraci na nové modely.

Mám docela ráda jednoduché střihy pro začátečnice, raději si ušiju něco easy s tím, že to bude tip top, než bych vykrvácela na složitém modelu. Asi jsem perfekcionistka, což oceňují moji nadřízení, ale v osobním životě je to občas docela vysilující :)

Akce žába

Co je oblíbenou aktivitou ochránce zvířat? No přece přenášení žab přes silnici!

Dneska jsem šla u nás na vesnici kolem rybníka a bylo tam tolik přejetých žab, že mi z toho bylo úplně úzko. Jak se na jaře trochu zlepší počasí, žáby se stahují k vodě a když jim cestu kříží silnice, tak mají prostě smůlu.

Včera jsem jednu žábu brala do ruky a dávala na trávu, dnes jsem o tom všem znovu přemýšlela a měla takové nutkání, že prostě musím něco udělat. Před chvílí jsem zapnula počítač a co na mě vyskočilo na facebooku? Článek o migraci žab!

Jde o to, že jsou úseky silnic, které jsou žábami hodně využívané, o některých takových místech se už ví. Akce žába je kampaň, která má za cíl zmapovat co nejvíce těchto koridorů. Zapojit se můžete i vy vyplněním formuláře (to v případě, že jste na nějaké takové místo sami narazili). Když žáby zahynou na silnici, začne jich ubývat, protože jedinci, kteří cestu zvládnou, nestačí nahradit uhynulou část populace.

Jsem zvědavá, jestli bude od Českého svazu ochránců přírody nějaká odezva a jestli se třeba podaří vybudovat nějaký systém pro žabky, aby se ke svému rybníku dostaly v pořádku. 

 

Ještě jedno triko a Bezpřístřešníci

Tak a tohle je asi už poslední tričko, nějak jsem se rozjela a nevěděla, kdy zastavit :) K tomu jsem si ještě jedno nové koupila a teď se začnu věnovat jinému kousku oblečení. Triko je stále podle stejného střihu.

A kdo jsou bezpřístřešníci? Jiným slovem bezdomovci a knížka, kterou vidíte před sebou, je takovým zápisníkem jednoho sociálního pracovníka, který byl s bezdomovci denně v kontaktu a příběhy si zapisoval, zapisoval a zapisoval, až z toho vznikla tato kniha :)

Knížku si můžete objednat na webu bezpristresnici.cz, já ji koupila v knihkupectví u Strossmayerova náměstí v Praze v Holešovicích. Měla jsem na ni zálusk už dříve a pak jsem ji uviděla ve výloze, tak to bylo jasné. Je to teda dárek, takže jsem ji nečetla, jen malinko nakoukla ;) a vypadá dobře :)

První jarní tričkovaná

Trošku jsem si protřídila šatník a udělala si místo, které nezůstalo dlouho volné ;)

První triko je ze zbylých kousků úpletu, hravé a barevné.

Druhé ze žlutého úpletu s roztomilými lištičkami.

Ani letos mě beránek nepokaká!