Hradiště, mumblecore a levandulová zmrzlina

V neděli večer jsem se vrátila z Letní filmové školy v Uherském Hradišti a ještě než se tak úplně ponořím do reality všedních dnů, trochu si zavzpomínám, jaké to vlastně celé bylo.

Na „filmovku“ jsem jela potřetí, přičemž svoje poprvé jsem zažila před 11 lety a loňský rok jsem si dala opáčko po deseti letech. Mám ráda filmy, to je jasná věc, ale na téhle akci mě baví také pohodová atmosféra a město, které leží skoro celé na rovině, takže jsou všude lidé na kolech a prostě se tam tak nějak příjemně prochází. Letos jsem se šla podívat k řece a podél řeky je úplně nádherné stromořadí, které hází stín na cestu, takže i když je pravé poledne (a v Hradišti je letní poledne pěkně žhavé), řeka a stromy vzduch trochu ochladí.

Plakát LFŠ 2016, zdroj obrázku: lfs.cz

Co se týče festivalu, je to úplně něco jiného, než jsou třeba hudební festivaly, není to ale ani podobné festivalu v Karlových Varech, i když se stejně jako ve Varech chodí do kina. Do Hradiště se ale nejezdí tolik kvůli celebritám, jako spíš kvůli „jiným“ filmům. Záběr je široký, na plátně můžete potkat největší intelektuálno i směšné brakové snímky z Ameriky 50. let. Já si letos filmovku zpestřila českými filmy promítanými na venkovním plátně v improvizovaném letním kině. Dramaturgové festivalu vyberou pro diváky vždycky nějaké perličky, takže většinou odjíždím s novým filmovým objevem. Letos to byl mumblecore, což je žánr, který představuje nezávislé filmy hrané improvizací a s nízkým rozpočtem, já v nich našla právě tu správnou hravost a jiskru, která mě na filmech baví. Mumblecoru byla věnována celá jedna sekce festivalu.

Z filmu Frances Ha, zdroj obrázku www.soindependentfilmfest.com

Když jsem nebyla v kině, chodila jsem po městě, jedla dobroty ze stánků s občerstvením, nebo si jen tak lelkovala v parku u hlavního kina. Lelkování jsem si až bláznivě vychutnávala, protože kdy jindy si můžete říct, že nic nemusíte? Ani do toho kina vlastně nemusíte! Možná si jen musíte dát místní zmrzlinu, protože je prostě TAK dobrá. Letos zvítězila na plné čáře levandulová, k dostání byla i limonáda stejné příchuti.

Tohle je cena pro umělce, to není pravá zmrzlina :) zdroj obrázku: lfs.cz

Z filmovky jsem se vrátila tradičně šíleně unavená, ale spokojená a se spoustou zážitků. Nejspíš to bude letos moje nejdelší volno, ale myslím, že jsem si ho vychutnala všemi smysly.

Kosmetická taštička se sklady

Zbyl mi ještě kousek látky, tak jsem prohledala internet, co že bych navíc ušila. Našla jsem tuhle děsně roztomilou kosmetickou taštičku (návod zde), má skryté sklady, které se při naplnění rozkošně rozestupují, jako když se najíte a zvětší se vám bříško ;) A do záběru se mi dostala i Bobina, sice je celá rozmazaná (zaostřeno na ucho), ale ten čumáček jsem nemohla nechat bez zveřejnění.

Na zahradě v Jenči

Pršelo. Takovým tím rychlým a vydatným způsobem, kdy za pět minut promoknete až na kůži. I tak jsem cestou domů sbírala na silnici malé žabky a nosila je mimo dosah aut. Čas se alespoň na chvíli zastavil.

A kde jsem byla, než jsem zmokla? V zahradním parku v Jenči, je to kousek od letiště, park vznikl teprve loni, takže ještě není úplně dokončený a hlavně ještě není tak dokonale zarostlý. I tak to byla pěkná podívaná.

Taštička na zip do kabelky

Ke každé kabelce jsem ze stejné látky vyrobila malou taštičku, do které si dámy mohou odložit věci, které nechtějí mít v tašce jen tak volně. Ještě mi kousek látky zbyl, tak přemýšlím, že spáchám další malou a praktickou drobnost :)

Výhody a nevýhody práce z domova

Čistě jen z domova pracuju od ledna, předtím to byla taková kombinace „home office“ a dojíždění do kanceláře, tahle kombinace mi vyhovovala, doma se dokážu na věci líp soustředit, ale společnost lidí v práci mi poskytuje potřebnou stimulaci/motivaci. Zároveň mám zkušenosti i s každodenním chozením do kanceláře, tak mě napadlo, že bych vypracovala takové pro a proti práce z domova, protože hodně lidí (měla jsem to také) si práci z domova dost idealizuje.

Jaké jsou tedy největší výhody?

Nemusíte nikam dojíždět

Odpadá ranní úprk na MHD, nestíhání snídaně, pokud byste jinak jezdili autem, tak ušetříte za benzín a nemusíte se stát součástí kolony podobně „postižených“ spoluobčanů. Ráno si prostě vstanete, v klidu se nasnídáte a sednete si k počítači či k jinému svému „pracovnímu stroji“.

Nikdo vás od práce nevyrušuje

Můžete si pustit hudbu, nebo pracovat v tichu, nikdo za vámi nepřijde, že potřebuje jen „s něčím malým pomoci“. No asi to znáte, občas je v kanceláři takový šrumec, že se člověk jen těžko soustředí, doma si vytvoříte takové pracovní prostředí, jaké vám nejvíc vyhovuje.

Flexibilita

Pokud máte zadaný úkol a ten má nějaký termín, je jen na vás, kdy na něm budete pracovat, takže pokud si potřebujete dopoledne něco vyřídit, můžete se úkolu věnovat až později, nemusíte pracovat od 9 do 5, ale čas si určujete sami. Máte více osobní svobody, na druhou stranu to vyžaduje velkou dávku sebedisciplíny, abyste v poledne nezjistili, že jste ještě v pyžamu a paříte hru na počítači :)

Nemusíte předstírat, že pracujete

Pokud pracujete v kanceláři nebo na jiném místě mimo domov, máte zadaný určitý objem práce, jenže se může stát, že ta vám dojde a zrovna nemáte co dělat, musíte stejně tvrdnout v práci, i když tam vlastně jen mrháte časem. Tohle je pro mě situace, kterou fakt nemám ráda, je mi protivný ten pocit, kdy někde jsem a „nemám co dělat“, nejsem typ zaměstnance, který by si chodil do práce čas „odsedět“ s tím, že odpočítává dny do pátku. Když jsem doma, tak si přestanu měřit čas (k tomu používám online nástroj toggl, o kterém jsem psala nedávno) a jdu dělat něco užitečnějšího.

Můžete obstarat domácí mazlíčky/děti

Pes (kočka, králík atp.) nemusí být doma celý den sám, děti můžete vyzvednout ze školky. Je to takové více „family friendly“, ale pozor na to, aby si vaše rodina nakonec nemyslela, že nic neděláte a jste prostě jen "v domácnosti".

Nevýhody práce z domova

Sociální izolace

Tuhle nevýhodu jsem začala pociťovat téměř ihned, přeci jenom, pokud člověk tráví v práci většinu aktivního dne, jeho kolegové/kolegyně tvoří významný společenský kontakt, nejsou to lidé, se kterými se musíte na setkání domlouvat, prostě se vidíte každý den tak nějak mimoděk. Pokud pracujete z domova, možná celý den nepotkáte nikoho, jestli navíc bydlíte sami, stáváte se moderním trosečníkem. Dá se to vyřešit docházením do coworkingového centra, kde sdílíte místo s dalšími takovými lidmi, nebo můžete pracovat z kavárny/knihovny/parku, prostě odkudkoliv (teď mluvím primárně o práci na počítači).

Denní režim a prokrastinace

Když se ráno probudíte, nasnídáte a sednete si k práci, možná vás začne napadat milion plus jedna činnost, kterou byste zrovna mohli dělat místo toho. Pokud nejste zcela motivovaní, možná začnete raději uklízet, nebo péct bábovku...je to prostě něco jiného, než když jste mimo domov na místě, kde kromě zadaných úkolů nemáte nic jiného na práci. Plus to, že vidíte ostatní, jak něco dělají, nebo řeší nějaké pracovní zadání, vás taky může trochu pošťouchnout. Doma jste svým vlastním pánem a to může být občas kámen úrazu. Často vnímám jako jednodušší (a tak nějak v mysli lehčí) odpracovat si třeba 6 hodin v kanceláři než stejných 6 hodin z domova. Někdy se může stát, že sedíte doma celý den u počítače a skutečně odpracovaných (a tedy placených) máte pár hodin. Zbytek jsou hry, sociální sítě a prostě taková ta lákadla, kterými se rádi necháte vyrušit a čas u nich hrozně rychle utíká.

Vlastní počítač s internetem

Když máte home office a je výpadek proudu, nebo vám přestane fungovat internet, je to trochu problém (to by byl ostatně i v kanceláři, ale tam máte situaci alespoň s kým sdílet). Když se vám doma něco porouchá, nepřijde šéf a nevyřeší to, je to jen na vás a stojí to čas a peníze.

Chybí okamžitá zpětná vazba

Nemůžete přijít ke kolegovi, zaťukat mu na rameno a získat tak informaci o věci, kterou zrovna řešíte. Komunikujete přes email, nebo chat a zpětná vazba může chvíli trvat. Na druhou stranu je tohle i výhoda, protože nikdo nemůže stejným způsobem vyrušovat vás. A také je tu možnost zatelefonovat a vyřešit věc ihned.

Práce a osobní život se vám slévá do jednoho

Když do práce dojíždíte, máte jasně oddělené prostory pro práci a „zábavu“, když na stejném počítači a ve stejné místnosti pracujete a zároveň i žijete, občas se možná přistihnete při tom, že pracujete, přitom už máte padla. Jdete spát a stále myslíte na něco, co jste řešili v rámci práce, říká se, že si „berete práci domu“, jenže vy si ji tam neberete, vy ji tam prostě máte, kouká na vás na každém rohu :)

Přicházíte o potřebné rituály

Muset ráno vstát je pro někoho jediný důvod, aby vstal, jít na autobus/tramvaj/metro může být dobrý způsob, jak se po ránu trochu probrat, zajít si na oběd s kolegy je příjemné zpestření celého dne. Jsou to takové drobnosti, které vám pomáhají udržet určité životní tempo.

Tenhle výčet kladů a záporů práce z domova jsem napsala především jako reakci na to, že pro spoustu lidí je představa práce z domova splněným snem. Když někomu řeknu, že pracuju z domova, často slyším něco ve smyslu „tak to máš pohodu“ nebo „no to musí být super“. Měla jsem to podobně, teď už to vidím ale trochu realističtěji, tak možná vám moje sebrané postřehy pomohou ve správném rozhodnutí.

Druhá kabelka je na světě!

Vkládám i skicu, kterou jsem si nakreslila a podle které jsem kabelku vymýšlela. Fascinuje mě, že se mi tentokrát povedlo se do skici trefit ;)

Kabelka je ze stejné látky jako ta první, protože jsou to kabelky pro dvě kamarádky, které si společně látku vybíraly.

V kině na Příběhu lesa

Konečně jsem si udělala čas na to zajít na francouzský dokument Příběh lesa. První minuty mě úplně uchvátily, záběry opravdu zblízka, říkala jsem si, že být to ve 3D, tak je to ještě lepší. Postupně se mi ale film líbil čím dál míň, poetické záběry lesních tvorů byly vystřídány příběhem o tom, jak člověk zabírá zvířatům čím dál tím víc životního prostoru...objevily se klasické záběry zvířecího potravního řetězce, takže si úplně nejsem jistá, jestli to byl film pro milovníky zvířat ;)

Komentář k filmu četl Tomáš Hanák, což pro mě bylo celkem rušící, protože ho znám spíš z vtipných scének, něco jako by to četl Jiří Lábus :)), ale naštěstí tam těch slov tolik nebylo. Na film jsem se dost těšila, ale odcházela jsem trochu rozčarovaná, protože téměř pokaždé, když se koukám na nějaký dokument o zvířatech, tak tam někdo někoho žere. Já vím, ono to k tomu patří, přece se vlk nedá na veganskou stravu, ale měla jsem takovou představu, že tenhle film bude jiný. 

Nedávno jsem viděla film Strážca divočiny (to je film slovenský, natáčený v Tatrách) a ten mi přišel natočený trochu citlivěji. A především! Ve slovenském dokumentu o medvědech se neobjevil ani jeden člověk!

Zdroj obrázku http://kinoart.cz