Terapie ovcí, kozou nebo slepicí

Většina z nás asi zná canisterapii a felinoterapii, v té první figurují pejskové, v té druhé jmenované zase kočky. Ale existuje už i terapie, kdy za vámi přiskotačí celá skupinka takzvaných hospodářských zvířat. Píšu takzvaných, protože je jen na nás, kde uděláme čáru, že někoho sníme, a kde si ho naopak vyvolíme za domácího mazlíčka.

Edgar's Mission Farm Sanctuary je takový útulek pro zachráněná zvířata. Můžete zde potkat kozy, ovečky, krávy, prasátka, slepice, kohouty, králíky a jiné druhy zvířat. Každé zvíře má svůj příběh, ale na farmě najde klid a možnost si žít, jak je pro něj přirozené.

Tahle pohádková farma zvířat pravidelně navštěvuje sanatoria a domovy důchodců, kam přivádí některé společenské druhy zvířátek, aby zde strávily chvíli s místními obyvateli. Ovečka Timmy se nechá krmit od seniorů a brzy se stává oblíbencem celého domova. Je naučená chodit na vodítku a stejně tak koza Miss Chief. Doprovází je slepice Ginger Chicken. Všichni tři tak na chvíli rozzáří den několika lidem odměnou za něco dobrého na zub.

Všechny fotky jsou převzaté z webu http://www.edgarsmission.org.au

Edgar's Mission se nachází v Austrálii, ale podobný projekt už vzniká i u nás v Čechách. Jmenuje se Farma Naděje a bude to azyl pro tzv. hospodářská zvířata po vzoru zahraničních Farm Sanctuary. Zatím mají architektonickou studii na výstavbu areálu a prý za dva roky by už mohla být farma v plném provozu. Projekt se nachází ve vesnici Dobrovítov v okrese Kutná Hora.

No nevím, jak vy, ale já si teď jdu dát terapii králíkem, Bobina se nechá hladit celé hodiny :)

I would prefer not to

Věta „I would prefer not to“ pochází z knihy Hermana Melvilla „Písař Bartleby“. Je to kniha z poloviny 19. století o hodně zvláštním zaměstnanci...poměrně krátký příběh lze vyložit mnoha způsoby, každý si může najít svoji vlastní interpretaci, na internetu o tom existují úvahy, diskuze, videa, což jen potvrzuje, jak moc lidí tohle dílo oslovilo a jak se ho každý snaží ze všech sil (možná marně?) pochopit/uchopit.

Knihu jsem nečetla, ale viděla jsem film z roku 2001 a řeknu vám, jak to začínalo nevinně a myslela jsem si, že to bude docela legrace, nakonec se z toho vyklubalo malé psychologické drama. Mám tendenci se podobným bizarním filmům vyhýbat, ale na tenhle jsem narazila vlastně náhodou, když jsem si pouštěla krátké video se slovinským filosofem Slavojem Žižekem a ten měl na tričku zmiňovanou ústřední větu.

To jsem ještě netušila, co mě čeká a že za tohle dílo by se nemusel stydět ani Lars von Trier, kterému se až na jednu výjimku programově vyhýbám :)

Bude to znít jako klišé, ale nedá se to popsat, musí se to vidět. Pokud bych se pokusila děj převyprávět, nespíš bych vám vnutila svůj pohled na věc. Jak je ten příběh starý, tak je úžasné, kolik aktuálních věcí se tam najde.

Můj podzimně zimní outfit

Blogerky postují minimálně jeden outfit týdně, v mém případě je nanejvýš pravděpodobné, že mě příští dva měsíce potkáte na ulici v něčem podobném či stejném, jako mám na fotce.

Pod kabátem mám fleecovou tuniku ze Sanu Babu z kapucí. Jsou to takové jako šaty s dlouhým rukávem a nosím je místo svetru, protože je v nich teplo.
Kabát je OP Prostějov a hledala jsem si k němu cestu, až se v něm konečně cítím dobře. Na krku mám doma šitý nákrčník, přes něj ještě pletený tunel, variantou je pletený šál. Tašku jsem šila nedávno a asi ji budu nosti do roztrhání :)
Místo dlouhých sukní teď nosím tmavě fialové manšestráky a boty jsou vyteplené kožíškem.

Když chumelí, tak sypu ptáčkům

Mám na balkoně frontu na krmítko, ptáčci se střídají jeden po druhém, sýkorky koňadry, sýkorky modřinky, vrabci a občas zavítá i brhlík :)

Krásné Vánoce přeje Márina a Bobina

Krásné Vánoce všem čtenářům blogu přeji a jako dáreček přináším výběr filmů, které jsem v letošním roce viděla a které podle mě stojí za to :)

Jako první mi utkvěl v paměti film Sama nocí tmou. Je od íránsko-americké režisérky a to už napovídá, že to bude něco malinko jiného, kombinace hororu a romantiky, krásné písně, tajemná žena v černém pláštíku, která brázdí temné ulice města na svém skejtu :)

Filmy Larse von Triera obcházím obloukem, jsou na mě moc brutální a psychotické, film Kdo je tady ředitel? je ale taková výjimka, protože ten je naopak docela vtipný, i když takovým tím trochu severským suchým způsobem. Tolik paralel, které jsem tam našla ke svému životu ;)

Film Mládí je v určitých kruzích teď hodně populární. Pro mě to bylo už trochu na hranici kýče, na druhou stranu musím říct, že jsem si ho dost užila a zůstal ve mně po něm takový ten dobrý pocit, který jsem si pak ještě dlouho vybavovala. Takže čistě pocitově doporučuji :)

Co se týče šití, tak to jsem teď dost zanedbávala, po motýlkových obalech na knihy jsem už jen zkracovala závěsy, nuda, ale čekám od "ježíška" dárkový poukaz na nákup látek, takže brzy přijdu s něčím novým :)

Terapie péčí o slepičky

Zrovna jsem překládala letáček pro Slepice v nouzi, když jsem na facebooku objevila tohle super video o seniorech v pečovatelském domě, kteří chovají slepičky a evidentně jim přítomnost živých tvorů prospívá :)

Knihy dostanou k Vánocům nové obaly