Další dečky pro pejsky

Nějak jsem se "rozdečkovala" :) Ale kdo by odolal takové krásné a rozverné psí látce?

První deka je větší obdélníková...

 

 druhá je menší čtvercová...

Krmení netopýrů

Na konci března jsem se zúčastnila krmení netopýrů před vypuštěním do volné přírody, které pořádala základní organizace Českého svazu ochránců přírody Nyctalus. Když to napíšu polopatě, je to prostě spolek ochránců přírody, který se zaměřuje na ochranu netopýrů. Sleduje jejich zimoviště, zachraňuje netopýry, kteří přišli o střechu nad hlavou, a opečovávají zraněné jedince.

Dřív jsem znala netopýry pouze ze zoologické zahrady a z volné přírody z dálky. Měla jsem je za zvláštní chaoticky poletující tvory, které si s oblibou propůjčují tvůrci hororů jako ilustraci děsivého dějství. Ale právě při organizovaném krmení, kdy jsem je mohla poznat zblízka, jsem si je okamžitě zamilovala. Teď je vnímám jako křehké a roztomilé tvory, kteří s námi jako většina zvířat soutěží o zbytky volného prostoru k životu.

zdroj fotografie http://www.nyctalus.cz/

A jak probíhalo zmiňované krmení?

Po krátkém proškolení jsme podepsali papír, kde jsme potvrdili, že jsme si vědomi toho, že netopýr je volně žijící zvíře a že kdyby nás kousl, jsme nuceni se nechat naočkovat proti vzteklině, i když na území ČR se případ vztekliny u netopýra nevyskytuje. Stejně jako by nás kousl cizí pes neznámého původu. Zní to trochu děsivě, ale pracovali jsme v rukavicích a netopýrka měli obaleného v hadříku. Po chvíli stráveném s netopýrem v ruce mi došlo, že kousnout člověka je to poslední, o co by netopýrovi šlo. Jsou to poměrně mírumilovní tvorové a pokud je s nimi zacházeno jemně a bez násilí, rozhodně vás jen tak „nehryznou“.

Když byl netopýr zabalený jako burrito v hadříku a koukala mu jen hlavička a konce křídel s drápky, mohli jsme přejít k rozkrmování. Nejdřív se podávala voda po kapkách, aby se mohl trochu osvěžit a naladit na další chod. Tím byli mouční červi a celkem jich každý netopýr spořádal šedesát. Červi se zvířátku servírovali pomocí pinzety, když do něj jednou kousli, nejspíš už ho nepustili. Hrozně při tom mlaskali a okamžitě se rozhlíželi po dalším soustu. Někdy se tak moc těšili na dalšího červa, až z toho vylezli ze své hadrové „rolky“ a museli být znovu zpacifikováni do kompaktního a praktického tvaru.

Natočené video, horší kvalita, ale podstatné je vidět.

Když jsme napočítali 60 snědených červíků, netopýrka jsme odevzdali a dostali jiného, zatím ještě hladového. Za 4 hodiny strávené v místnosti s dalšími krmiči jsem nakrmila cca 10 netopýrů. Krmili se netopýři zrzaví, kteří budou při nejbližší možné příležitosti vypuštěni zpět do přírody, do parku Stromovka v Praze, kde je můžete často spatřit, jak se po setmění prohánějí nad vodní hladinou.

zdroj fotografie http://www.nyctalus.cz/

Netopýři jako volně žijící zvířata hledají často úkryt i tam, kde jim my lidé můžeme nechtěně ublížit. Například při zateplování fasády je dobré předem prozkoumat možné úkryty, aby nedošlo k jejich uzavření. Firma by před vlastním zateplováním měla zajistit průzkum, zda se zde nevyskytují netopýři či rorýsi a pak postupovat v souladu se zákonem. Což se ale bohužel docela často opomíjí. Více informací najdete na webu ČESON (Česká společnost pro ochranu netopýrů) http://www.ceson.org/rekonstrukce.php

Další z možných nevhodných úkrytů bývají plynový kamna tzv. wavky, kde může dojít k nechtěnému uhoření netopýrů. Pozor je potřeba dávat i při kácení velkých dutých stromů, tam se netopýři také často ukrývají.

Pokud vás netopýři zaujali stejně jako mě, doporučuji stránku spolku Nyctalus http://www.nyctalus.cz/cz/ nebo stránku ČESONu http://www.ceson.org , najdete na nich vše o netopýrech a také to, co máte dělat, když najdete zraněného netopýra či narazíte na ohroženou netopýří kolonii.

A pokud byste se chtěli s netopýry setkat osobně, můžete přijít na akci, kterou pořádá sdružení Nyctalus, jedna z nich se koná 25.4. 2014 na Vyšehradě v Praze (ve Starém purkrabství) a kromě hudby se tu můžete setkat právě i s živými netopýry.

zdroj fotografie http://www.nyctalus.cz/

Barevná deka s lvíčky

 Je šitá pro zvířecí kamarády, ale stejně tak může posloužit nějakému člověku :) Deku si můžete zakoupit ZDE , výtěžek z prodeje jde na Útulek Jimlín.

Jak pokračuje kabát

Nějak takhle - ještě bez rukávů...

Celou dobu jsem si říkala, k čemu je asi ten zvláštní trojúhelníkový díl, který se mi pořád někde pletl, byla to rukávová vsadka pod rozparek se zipem :) , díky ní vznikl fakt pěkný detail.

Návod v Burdě jsem si často musela číst několikrát, ale i tak jsem některým věcem neporozuměla, musela jsem šít napříč návodem. Momentálně mám vsazené rukávy, navolnit je do průramku bylo peklo, není to dokonalé, ale je to moje :)

Kabát s ručením omezeným :)

Toto je beta verze kabátu, za jakékoliv chyby ve fungování systému neručíme :) Pozor, švadlenky se nesmějí ke kabátku přibližovat na méně než 5 metrů :) Možná z toho bude pěkný zateplený plášť s podšívkou, možná luxusní pelíšek s kapsami pro pejsky :-P Nechte se překvapit!

Zajíždím první kapsu, stay tuned :)

Košile bližší než kabát II. - narozeninová edice :)

Další z projektů na téma pánská košile.

Látka je z kolekce Nordika od mladé návrhářky Jeni Baker. Dá se koupi i u nás, i když docela draze, ale tak když to má být dárek ;) Moje druhá košile, při práci jsem si už byla jistější než minule, dle návodu jsem nejdřív sesadila přední a zadní díl a pak přišel na řadu límeček:

a tady už jsou kousky límečku sesazené k sobě:

 (vnitřní strana)

(vnější strana)

Práce se vzorkovanou látkou je jednodušší než s jednobarevnou, člověk se má alespoň čeho chytit.

Nasazování límečku na košili mě vždycky potrápí.

Všechny díly jsou obšité v okraji, košile pak lépe drží tvar. Rukávy přicházejí na řadu až ke konci, modeluje se otvírání a manžety.

Nakonec jsem založila dolní lem a košile už čeká jen na knoflíky.

A tradá!

Z jedné sukně dvě

Sukně byla naplánováná jako hnědá spodnička s volánem a přes to červená svrchní sukně, jenže ta červená se mi k volánu najednou nějak nelíbila, takže změna plánu a hnědá barva jde nahoru. Spodnička je ušitá ze zelené bavlny "co dům dal".

Ze stejného materiálu, jako je volán, jsem vyrobila pásek, který se připíná přes dolní okraj trika či halenky. Tak bude pořád vidět. Protože pokud bych udělala z té mexické látky (dříve indiánské :)) samotný pásek sukně, tak bych ho vždycky překryla nějakým topem a nebyl by vidět.

Z nevyužité červené látky plánuju nějakou kratší kolovou sukni.