Když nějaké oblečení nenosím, je
mi ho trochu líto. Snažím se ho tedy buď rozdat, prodat, občas
třeba i přešít. Tahle mám ve skříni několik let dlouhou sukni
z hrozně pěkné látky, je to silnější pružná bavlněná látka
(nejspíš s podílem elastanu) s motivem krajky. Sukni jsem neměla
ANI JEDNOU na sobě. Co je ještě smutnější, než NEnošení
koupeného oblečení, je NEnošení vlastnoručně ušitého
oblečení. Dám jí druhou šanci a přešiju ji, už jsem si
naznačila potřebnou délku od spodního okraje a ušiju z ní
společenskou kolovou sukni mírně nad kolena.
Žádné komentáře:
Okomentovat