Krásné Vánoce přeje Márina a Bobina

Krásné Vánoce všem čtenářům blogu přeji a jako dáreček přináším výběr filmů, které jsem v letošním roce viděla a které podle mě stojí za to :)

Jako první mi utkvěl v paměti film Sama nocí tmou. Je od íránsko-americké režisérky a to už napovídá, že to bude něco malinko jiného, kombinace hororu a romantiky, krásné písně, tajemná žena v černém pláštíku, která brázdí temné ulice města na svém skejtu :)

Filmy Larse von Triera obcházím obloukem, jsou na mě moc brutální a psychotické, film Kdo je tady ředitel? je ale taková výjimka, protože ten je naopak docela vtipný, i když takovým tím trochu severským suchým způsobem. Tolik paralel, které jsem tam našla ke svému životu ;)

Film Mládí je v určitých kruzích teď hodně populární. Pro mě to bylo už trochu na hranici kýče, na druhou stranu musím říct, že jsem si ho dost užila a zůstal ve mně po něm takový ten dobrý pocit, který jsem si pak ještě dlouho vybavovala. Takže čistě pocitově doporučuji :)

Co se týče šití, tak to jsem teď dost zanedbávala, po motýlkových obalech na knihy jsem už jen zkracovala závěsy, nuda, ale čekám od "ježíška" dárkový poukaz na nákup látek, takže brzy přijdu s něčím novým :)

Terapie péčí o slepičky

Zrovna jsem překládala letáček pro Slepice v nouzi, když jsem na facebooku objevila tohle super video o seniorech v pečovatelském domě, kteří chovají slepičky a evidentně jim přítomnost živých tvorů prospívá :)

Knihy dostanou k Vánocům nové obaly

Doll Prague 2015 část 2

Kromě panenek byly na výstavě také zmiňované loutky. S těmi mám trochu problém, protože když jsem byla malá, měli jsme doma loutku, které jsem se hrozně bála a zůstalo mi to dodnes :) V některých vidím cosi ďábelského, ale i tak jsou to pěkná dílka, takže jsem jim vyčlenila prostor ;) A nějak se mi sem dostali i medvědi :))

PS: Loutky mě děsí přesně kvůli výrazu té červené Karkulky hned na prvním obrázku :) Být tím vlkem, dám si na ni pozor :))

A ještě fotka pokojíčku, který byl součástí animovaného filmu :)

Doll Prague 2015

Porcelánové panenky mi přijdou strašidelné, k loutkám také nemám moc dobrý vztah, pak jsou ale panenky, které mě okouzlují. Jsou to umělecké panenky, které mají dospělé tělo a jsou to takové éterické bytosti, šatičky mají do detailů vypracované, prýmky a knoflíčky.

Jsou to panenky typu BJD (ball joint dolls) a dnes jsem byla na výstavě, kde jsem je viděla na vlastní oči. Musím říct, že na internetu jsem našla daleko hezčí kousky, líbí se mi prostě jen určitý typ těchto panenek, na výstavě byla směsice od medvídků (ty mě absolutně neberou), přes panenky – miminka (ty mi přijdou strašidelné), až po unikátní BJD dolls. Byly zde k vidění také loutky a panenky ze dřeva. Hodně jsem fotila, takže si můžete udělat představu, jak asi vypadá svět milovníků panenek. (Vkládám jen fotky panenek, které mě zaujaly a které se mi podařilo nafotit.)

 

Počítač na operačním sále

V úterý jsem byla na operačním sále. Byla to docela pitva, rozebrali jsme jeden stolní počítač a jeden notebook. Netušila jsem, že z notebooku jde vyndat úplně vše, až vám zbyde jen displej v rámu s obalem na „vnitřnosti“ (obrazovku jsme ušetřili, ale prý jde také rozebrat).

Wifi karta, bluetooth, klávesnice, základní deska, pevný disk, všechno šlo pryč. Stolní počítač nedopadl o moc lépe ;) Když jsme se pořádně pokochali, počítače jsme uvedli do původního stavu, tedy skoro ;)

Byla to fakt zábava a od té doby lituju, že jsem na jaře při stěhování dala do elektroodpadu svůj starý rozbitý notebook. Mohla jsem se na něm pěkně vyřádit. Tak snad seženu nějaký jiný pokusný objekt.

Seminář pořádaly Czechitas, což je parta holek, která pořádá různé odborné semináře a kurzy pro holky, které by rády přičichly, nebo se rovnou uplatnily v IT. Holky holkám, jak samy říkají. Už jsem se chtěla přihlásit na nějaký kurz dříve, ale často vyžadují vlastní notebook, který já nemám. Co ale mám je sada nářadí a chuť si pořádně zašroubovat ;)

Momentka z workshopu

 

Kapsička na postel

Protože mám patrovou postel, která kolem sebe nemá žádnou poličku, doteď jsem si všechny drobnosti nechávala ležet volně na matraci, občas mi něco spadlo dolů ;)

Tak jsem si vymyslela tuhle malou kapsičku, do které se mi vejdou třeba kapesníky, mobil, malý krém, špunty do uší....prostě takové ty drobnosti, které potřebuju mít po ruce.

Je to něco jako kosmetická taštička, jen po stranách je na ní našitý pruh látky, abych tu kapsičku mohla na mašli přivázat k prknu postele.

Houm svít houm

Bydlím v novém domově necelé tři měsíce a mám pocit, že jsem tu odjakživa. Nedávno to byly ještě kořínky, ale teď už zapouštím kořeny. Bobina Ušatá vypadá taky spokojeně. Čím to všechno? Asi je to tím, že jsem si mohla zařídit každý centimetr čtvereční svého bydlení podle sebe. Nemusím jako v podnájmu každý den zakopávat o cizí nábytek. V posledním podnájmu se nacházely dokonce dvě (dvě!) parkové litinové lavičky! Pocit smíření s jejich přítomností nastal tedy daleko později, než nastal teď pocit smíření s tím, že už nebydlím v Praze, ale na vesnici, kam musím dojíždět.

Když jsem byla na první prohlídce bytu, přišel mi sympatický, nechala jsem si pár dní na rozmyšlenou a pak se rozhodla, že ho vezmu. Byly to nervy. Když jsem pak podepisovala rezervační smlouvu, byla jsem dojatá, protože jsem se hrozně těšila, až si to doupě předělám k obrazu svému. Začátky byly krušné, o tom jsem tu trochu psala, ale nešlo jen o tu praktickou stránku, poprvé za svůj život jsem bydlela úplně sama, žádné spolubydlení, žádné sdílení a to mě trochu vyplašilo.

zdroj obrázku Etsy.com

Teď se do své nory ale konečně těším. Baví mě číst vývěsku obecních spolků, baví mě jezdit do Prahy vlakem a cestou počítat zajíce a bažanty.
Místní zpravodaj hlásí, že lišky budou dávat dobrou noc o hodinu dříve, prý kvůli změně času. I tak se nadále doporučuje chodit spát se slepicemi. V černé kronice psali, že jedna slečna si napustila vanu a došla jí teplá voda ;)

Je tu fajn :)

František a holoubci

Stojím na zastávce autobusů, jím hranolky, když mi jeden upadne, přiběhne holub a v celku ho do sebe nasouká. Polykač mečů.

Mám ráda holuby. Je to prostě jen další druh zvířat, které mám ráda, i když holubi jsou trochu specifičtí, protože ty nemá rád skoro nikdo. Je jich všude plno a lidem přijdou hrozně obyčejní. Jako součást veřejného prostoru, nejsou živé bytosti, spíš pohyblivé doplňky exteriéru. „A kálí na sochy! A přenášejí nemoci!“ jsou obvyklé průpovídky obyvatel měst.

Lidé mají rádi věci, co jsou vzácné a chráněné. Nemáme rádi šedé tvory, kterých je všude plno čili dostatek. Jsou ale vzácní krásní tvorové potřebnější než obyčejní, kterých je „mnoho“?

Třeba takový holub stěhovavý, v 19. století jich bylo odhadem 3-5 miliard, poslední jedinec svého druhu, samička, které říkali Martha, zemřela v roce 1914. Tohle nemá být smutné povídání o zlé lidské rase, ale spíš takové uvědomění, že každý tvor na této planetě má své místo a že vůbec není potřeba dělat rozdíly v tom, jestli je krásný a unikátní, nebo se narodil jako jeden z řady a na první pohled nám lidem připadá úplně zbytečný.

Jsem na koncertě a přisedne si k nám cizí kluk. Prý se jmenuje František. „Jé, ty jsi František, ty jsi měl nedávno svátek, na svátek zvířátek! A krmíš holoubky???“

Recyklace tašky aneb Le Voyage dans la Lune

Tašku se skvělým potiskem na téma filmu Cesta na Měsíc (Le Voyage dans la Lune) jsem si přivezla z Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Jenže, jak už to tak u těchto "reklamních" tašek bývá, jsou z hodně fórového materiálu, moc toho nevydrží a i moje taška vypadala za pár týdnů dost použitě.

Naštěstí potisk pana Měsíce, který dostal ze Země zásilku festivalové zmrzliny, byl jako nový, proto jsem se rozhodla, že si ušiju tašku novou a obrázek tak dostane další využití.

A tak dostal pan Měsíc novou tašku. Když už jsem se dala do šití, vybrala jsem si fakt pevné antracitové plátno, udělala jsem i podšívku se zipem a velikostně jsem ji navrhla tak, aby se mi do ní vešel i nákup, který se po cestě domů v tašce neočekávaně ocitne :)

Francouzský film z roku 1902 o tom, jak si lidé představovali svoji první cestu na Měsíc, si můžete pustit online:

5 tipů, jak si udělat podzim příjemnější

Nosme barevnější oblečení

Moc nechápu ten trend, kdy se lidé s přicházejícím podzimem začínají oblékat do šedé, hnědé a černé. Vlastně podezřívám obchodní řetězce, že jim to tak trochu vnucují, protože koupit si na podzim veselé barevné tričko je prakticky nemožné (vyzkoušeno cca před 3 týdny). Jediná barva, která je k dispozici, je petrolejová a momentálně již několikátou zimu medově žlutá.

Choďme na sluníčko a jezme vitamíny

Bez slunce není život a s ubývajícím slunečním zářením se z nás stávají "zombíci". Takže pokud je zrovna pěkný den, zkusme ho strávit co nejvíce venku na vzduchu, načerpat energii, deficit vitamínu D můžeme zkusit doplnit v tabletkách, hořčík nám uklidní pocuchané nervy. Když si večer zapálíme pár svíček, můžeme mít na chvíli pocit, že je sluníčko pořád s námi.

Čichejme

Lidé bývají z nedostatku světla přes zimu docela frustrovaní, své smysly můžeme ale poškádlit i jiným způsobem. Třeba vonným olejem, svíčkou, něčím neobvyklým na zub, prostě zkusit se trochu rozptýlit jinak než vizuálně.

Cvičím jógu, tím bojuji proti smogu

Našla jsem tu správnou sestavu pro sebe, po každém cvičení jsem o několik procent usměvavější a sice to není všelék, ale je to lék na strnulé tělo a zacyklenou mysl.

Drbejme králíky za ušima

Protože když jsou spokojení králíci, budeme spokojení i my a není nic lepšího na světě než pohled na spokojeného králíka :) Místo králíčka můžete použít libovolné zvířátko :)

1kk

Není to 1+1, není to ani garsonka, je to místnost, která by měla mít teoreticky opticky oddělený kuchyňský kout, ale většinou je to tak, že je kuchyně podél jedné ze čtyř stěn. Na první pohled se to zdá opravdu malý prostor, citliví jedinci možná podlehnou chvilkové klaustrofobii, ale pokud si ten malý prostor dokážete útulně zařídit, možná se v něm budete cítit nakonec lépe než ve 120 m2 ve 3+1.
Po dvou měsících zabydlování a dolaďování se ve svém 1kk cítím dobře :) Mám tu spací oddělení, pracovní oddělení, část s knihami a šatní koutek. Protože je ale hlavní místnost skoro neoddělená od kuchyně, hned ze začátku jsem zjistila, že spát v jedné místnosti s lednicí není nic moc. Lednice šumí, skřípe, kvílí, jelikož je zabudovaná, tak i nábytek kolem ní pracuje. Jenže novou lednici si opravdu kupovat nechci, tak to řeším špunty do uší :)
A včera jsem koukala na film Snídaně u Tiffanyho a co tam nevidím! Ty nejrozkošnější špunty do uší na světě! Vidíte ty roztomilé střapečky? A tu luxusní masku na oči?!

A ještě pohled z boku :)

Protože je tento film legendární, samozřejmě nejsem první, kterou tyhle roztomilé doplňky zaujaly. Spací sadu pro nejkrásnější filmové sny si můžete pořídit třeba na Etsy.

zdroj obrazku etsy.com

Pokud přijdu na nějaký efektivní způsob, jak něco takového vyrobit, určitě se s vámi o to podělím ;)

Tiger, tiger, burning bright

Jestli jste si už někdy zařizovali domácnost úplně "od píky", tak znáte ten pocit, když už si myslíte, že máte všechno, ale pak nastane situace, kdy vám najednou něco chybí. A když je to otvírák na konzervy a vy jste uprostřed vaření, tak je to docela prekérka ;)
Naštěstí většina lidí má doma spoustu nepotřebných věcí navíc, takové ty věci, co mají dvakrát, nebo je nepoužívají, tak takhle jsem se dostala k super věšáku na oblečení (díky kolegyni Báře), rychlovarné konvici (díky tátovi) a třeba i těmto dvěma polštářkům (díky babičce).
No a polštářky potřebovaly nové povlaky!

Teď mi budou dělat na gauči společnost barevní tygříci.

Podzimní šperky

Dva šperky, oba téměř jediné, které čas od času nosím. Nejsem typ na šperky, i když dříve jsem nosila řetízky a prstýnky, ale časem mi zůstaly jen jednoduché stříbrné kruhové náušnice.
Prstýnek s jantary
Jantar vzniká zkameněním pryskyřice stromů, je to poselství z třetihor :) může mít různé odstíny od žluté přes oranžovou až po hnědou, v mém prstýnku je od každé barvy trochu a to se mi na něm asi nejvíc líbí.

Ocelový náramek
Dílo pana kováře, jednoduchý náramek s kroucením na obou koncích, je to dárek, a třeba že ho vynesu jen jednou za čas, mám ho ráda pro jeho jednoduchost a bytelnost, vypadá jako z jiného století :)

Z podzimní procházky

Ve středu začal podzim a celý den nám tu pršelo, naštěstí se počasí umoudřilo, tak jsem prodloužené volno prokládala procházkami :)