pátek 6. prosince 2013

Zachraň jídlo


zdroj obrázku http://www.zachranjidlo.cz

K napsání tohoto článku mě inspirovala nedávno proběhlá akce „Hostina pro tisíc lidí“, které jsem se zúčastnila. Po vystání dlouhé fronty (zájem byl velký) jsem dostala porci zeleninového kari, které bylo opravdu dobré, na zakousnutí ještě pečivo. Bála jsem se plastových tácků a příboru, ale ty se nakonec nekonaly, organizátoři zvolili keramické misky a klasické příbory, za což jim děkuji. Byla to první velká akce tohoto typu v Čechách a jídlo bylo uvařeno z produktů, které by jinak mířili na skládku. Součástí oběda byla i výstava, kde jsme se mohli dozvědět více o obchodu s potravinami. Kromě lidí, kteří mají hluboko do kapsy, se přišlo podívat i spousta dalších obyvatel, kterým není tohle téma lhostejné.

A jak jsou na tom tedy lidé co se týče zacházení s jídlem?
Každý rok přijde na zmar přibližně jedna třetina světové produkce potravin, v chudých zemích jsou na vině především ztráty, v bohatých hlavně plýtvání. (1)
Kolikrát se vám za poslední týden stalo, že jste si koupili potravinu, která si pár dní poležela v lednici, a pak putovala rovnou do koše? Prostě proto, že jste ji nestihli včas spotřebovat, třeba jste na ni neměli chuť, nebo to byla unáhlená koupě a tak dlouho jste se jí vyhýbali, až už byla nepoživatelná.
Pokud vyhodí každý průměrný obyvatel Evropy 95-115 kg jídla ročně, na čtyřčlennou rodinu to vychází minimálně kilogram potravin denně, z čehož by vlastně tato rodina mohla plnohodnotně nakrmit dalšího člověka. Jenže ten další člověk se k vašemu „odpadu“ bohužel nedostane.
Když je něčeho málo, máme tendenci si toho vážit, pokud máme něčeho nadbytek, není nám hloupé s tím plýtvat. V obchodě nás stále vybízejí k nákupu „výhodného“ balení, rodinné porce, 3+1 zdarma a člověk se dá snadno ošálit a dojde rychle k závěru, že si doma udělá zásobu na horší časy, tak proč to nekoupit teď, když je to v akci? Tak si koupí třeba pět čokolád, které ale nakonec stejně „padnou“ během dvou večerů. Nebo kilo pomerančů, z kterého zkonzumuje jeden kus, a ostatní ovoce postupně uhnívá ve spíži.

Vybavuje se mi scéna z filmu Hříšný tanec, kdy si hlavní hrdinka po jídle povzdechla, že by chtěla zbylé jídlo poslat hladovějícím lidem v Africe. Myšlenka je to logická, její realizace už trochu složitější. A to nejen z hlediska vzdálenosti, ale třeba v Čechách je darování potravin i legislativní problém. Jakmile má totiž potravina prošlou záruční lhůtu, nesmí být dál používána a pouze a jenom ekologicky likvidována, obchodníci by tedy museli darovat potraviny ještě před datem spotřeby. Dále pokud by chtěl třeba supermarket darovat potraviny, bude ho to stát nejen zisk z prodeje, ale musí za to ještě zaplatit 15% DPH, a to i v případě, že se datum spotřeby teprve blíží. Likvidace je tedy paradoxně levnější než darování. Ale třeba je to jen chytrá výmluva prodejců, protože prostě nechtějí dávat do oběhu něco, co si člověk u nich běžně kupuje za peníze.

Nedávno nabídly obchodní řetězce lidem dosti šalamounské řešení, jednotlivé supermarkety a hypermarkety uspořádaly Národní potravinovou sbírku s tím, že nakupující dostávali před obchodem letáček a mohli nakoupit kromě obvyklých surovin i něco navíc a to pak odevzdat za pokladnami do příslušných vozíčků. Trošku mi přijde škoda, že se energie nevěnuje spíš změně zákona, protože tohle mi přijde jen jako přesouvání odpovědnosti ze státu na jednotlivé obyvatele. Na druhou stranu pro obyvatele v nouzi je to alespoň dočasné řešení.


Na závěr odkaz na stránky organizátora Hostiny pro tisíc http://www.zachranjidlo.cz/?page=hostina kde najdete mimo jiné i typy na skladování potravin, to aby vám déle vydržely a méně jich tak končilo v popelnici.

A jak jste na tom s jídlem vy? Dojídáte či plýtváte?
zdroj obrázku http://www.zachranjidlo.cz