Xavier Dolan je teprve 25 letý režisér/scénárista/herec a nedokážu to říct jinak, než že jeho filmy prostě zbožňuju. Dolanovy filmy jsou plné barev, pomalých záběrů,
vyřčených i zatajovaných emocí a úžasné hudby. Jako první jsem viděla „Imaginární
lásky“(2010) a soundtrack z
tohoto filmu jsem poslouchala ještě hodně dlouho.
Včera jsem čistě náhodou narazila
na jeho další film „Zabil jsem svou matku“(2009), zase láska na
první pohled :) Název je vlastně trefný, ale zároveň nečekejte
žádnou krev a detektivku. Znovu jde „jenom“ o lidské emoce a
vášně. Ty v tomto filmu více než přetékají.
Emoce a vášně si užijete i ve
třetím filmu „Laurence Anyways“, kde je hlavním tématem
transsexualita a jak se s ní vyrovnávají hlavní hrdinové. Žena,
která "přichází" o svého muže, a muž, který se mění v ženu.
168 minut filmu a ani sekunda nepřišla nazmar :)
Na co bych ještě upozornila jsou
kostýmy, které se ve filmech objevují, často jsou to hodně
extravagantní módní kreace, někdy zasazené do absurdních míst
a ještě bizarnějších situací. Inspirující.
Žádné komentáře:
Okomentovat