Houm svít houm

Bydlím v novém domově necelé tři měsíce a mám pocit, že jsem tu odjakživa. Nedávno to byly ještě kořínky, ale teď už zapouštím kořeny. Bobina Ušatá vypadá taky spokojeně. Čím to všechno? Asi je to tím, že jsem si mohla zařídit každý centimetr čtvereční svého bydlení podle sebe. Nemusím jako v podnájmu každý den zakopávat o cizí nábytek. V posledním podnájmu se nacházely dokonce dvě (dvě!) parkové litinové lavičky! Pocit smíření s jejich přítomností nastal tedy daleko později, než nastal teď pocit smíření s tím, že už nebydlím v Praze, ale na vesnici, kam musím dojíždět.

Když jsem byla na první prohlídce bytu, přišel mi sympatický, nechala jsem si pár dní na rozmyšlenou a pak se rozhodla, že ho vezmu. Byly to nervy. Když jsem pak podepisovala rezervační smlouvu, byla jsem dojatá, protože jsem se hrozně těšila, až si to doupě předělám k obrazu svému. Začátky byly krušné, o tom jsem tu trochu psala, ale nešlo jen o tu praktickou stránku, poprvé za svůj život jsem bydlela úplně sama, žádné spolubydlení, žádné sdílení a to mě trochu vyplašilo.

zdroj obrázku Etsy.com

Teď se do své nory ale konečně těším. Baví mě číst vývěsku obecních spolků, baví mě jezdit do Prahy vlakem a cestou počítat zajíce a bažanty.
Místní zpravodaj hlásí, že lišky budou dávat dobrou noc o hodinu dříve, prý kvůli změně času. I tak se nadále doporučuje chodit spát se slepicemi. V černé kronice psali, že jedna slečna si napustila vanu a došla jí teplá voda ;)

Je tu fajn :)