Dokumenty režiséra a scénáristy Erika Baláže - Vlčí hory (2013) a Strážce divočiny (2009) jsou pro mě něco jako poklad. Je vidět, že Erik má přírodu opravdu rád a respektuje její křehkou rovnováhu. Do ničeho nezasahuje, jen vyčkává na ten správný okamžik a nejlepší záběr. Na prvního vlka prý čekali filmaři půl roku! Zvířata totiž nijak nevábili, ani jim nedělali návnady v podobě potravy. Jediné, co využili, byly fotopasti, které jim napověděly, kdy a kde se vlci vyskytují.
Ve Vlčích horách potkáte kromě vlků také jeleny, zubry, divoká prasata, bobry a další a další živočišné druhy, které spolu žijí na místě slovensko-polsko-ukrajinského pohraničí.
I dokument Strážce divočiny je taková připomínka zmizelé evropské divočiny, která se už vyskytuje jen na několika málo místech. Tento film je pro změnu věnován medvědům...mimochodem, prý jsou dnes medvědi už převážně vegetariáni, a to v důsledku úbytku vhodné kořisti.
Pokud byste se chtěli na tyto i novější dokumenty podívat, můžete je najít zdarma online (což teda není úplně legální). Podpořit samotné tvůrce můžete koupí DVD na webu společnosti Arolla Film.
Na jaře šel do kin český dokument o české přírodě Planeta česko (2017), na kterém jsem byla v kině a přede mnou na sedačce seděl jezevčík ;) Tenhle film má trochu jinou koncepci, protože ukazuje volně žijící živočichy v prostředí městské krajiny. Oproti divokým vlkům a medvědům ve slovenských horách je to trochu smutnější pohled, ale film má jednoduše nabádat lidi, aby se koukali kolem sebe, protože přírodu ve své blízkosti často přehlížejí a přijde jim “nezajímavá”.
 |
| Zdroj obrázku aerofilms.cz |
A moje soukromé poselství na závěr: Když dáme přírodě dost prostoru a času, začnou se dít kouzla a divočina se navrátí i tam, kde už bysme ji ani nečekali.
Žádné komentáře:
Okomentovat