Střih na půlkolovou sukni si lehce uděláte doma a nemusíte ho ani předem vyrábět z papíru, sukni si rovnou nakreslíte na vybranou látku podle tohoto návodu:
Krejčovským metrem si změříte obvod pasu O (nebo obvod sníženého pasu, záleží na vás), k tomu přidáte 2 cm jako švové přídavky. Dostanete číslo, které vydělíte číslem 3,14 (π). Výsledná hodnota je poloměr r kruhu, který si už můžete nakreslit křídou na látku. Od tohoto půlkruhu budete nanášet délku sukně L.
Na tomto obrázku je vše snad přehledně znázorněné. Pásek pak uděláte jen z rovného pruhu látky. Když si rozložíte látku na pracovní plochu, stačí si jen vyměřit bod, ze kterého budete konstrukci vynášet.
Ten výpočet nalevo je vlastně to, jak jsem k vzorečku na výpočet poloměru přišla. Počítám polovinu obvodu kruhu (celý obvod by byl 2πr) a tuto polovinu chci mít dlouhou jako můj obvod pasu s 2 cm navíc.
Mám ráda dokumenty o přírodě, ale trochu mi vadí, že v nich autoři často podlehnou lákadlu dosadit do filmu nějaký hodně dramatický příběh/zápletku, vyžívají se v záběrech jak jedno zvíře loví a požírá druhé, jako by příroda o ničem jiném nebyla. Ale ona je. Stačí otevřít oči, zklidnit mysl a pozorně se dívat.
Dokumenty režiséra a scénáristy Erika Baláže - Vlčí hory (2013) a Strážce divočiny (2009) jsou pro mě něco jako poklad. Je vidět, že Erik má přírodu opravdu rád a respektuje její křehkou rovnováhu. Do ničeho nezasahuje, jen vyčkává na ten správný okamžik a nejlepší záběr. Na prvního vlka prý čekali filmaři půl roku! Zvířata totiž nijak nevábili, ani jim nedělali návnady v podobě potravy. Jediné, co využili, byly fotopasti, které jim napověděly, kdy a kde se vlci vyskytují.
Ve Vlčích horách potkáte kromě vlků také jeleny, zubry, divoká prasata, bobry a další a další živočišné druhy, které spolu žijí na místě slovensko-polsko-ukrajinského pohraničí.
I dokument Strážce divočiny je taková připomínka zmizelé evropské divočiny, která se už vyskytuje jen na několika málo místech. Tento film je pro změnu věnován medvědům...mimochodem, prý jsou dnes medvědi už převážně vegetariáni, a to v důsledku úbytku vhodné kořisti.
Pokud byste se chtěli na tyto i novější dokumenty podívat, můžete je najít zdarma online (což teda není úplně legální). Podpořit samotné tvůrce můžete koupí DVD na webu společnosti Arolla Film.
Na jaře šel do kin český dokument o české přírodě Planeta česko (2017), na kterém jsem byla v kině a přede mnou na sedačce seděl jezevčík ;) Tenhle film má trochu jinou koncepci, protože ukazuje volně žijící živočichy v prostředí městské krajiny. Oproti divokým vlkům a medvědům ve slovenských horách je to trochu smutnější pohled, ale film má jednoduše nabádat lidi, aby se koukali kolem sebe, protože přírodu ve své blízkosti často přehlížejí a přijde jim “nezajímavá”.
Zdroj obrázku aerofilms.cz
A moje soukromé poselství na závěr: Když dáme přírodě dost prostoru a času, začnou se dít kouzla a divočina se navrátí i tam, kde už bysme ji ani nečekali.
Knihu Bioabecedář Hanky Zemanové mám doma už několik let a načerpala jsem z ní kdysi velké množství informací, které mi pomohly zorientovat se v tématu zdravé výživy. Před pár dny jsem po ní znovu sáhla a musím říci, že je stále aktuální, už vyšla ve třetím vydání, takže je vidět, že i ostatním přijde kniha užitečná. Je to takový přehledný a dobře vysvětlený průvodce světem jiných než klasických potravin (celozrnných, bio atp.), není to jen o tom, co je lepší, ale v knize je vysvětleno, jak různé potraviny vznikají (třeba rafinované oleje nebo homogenizované mléko), takže má člověk hned představu, co se děje s potravinou, než si ji koupí a zkonzumuje.
V knize najdete 318 stran teorie o potravinách a zbytek jsou recepty, které jsem já osobně nevyužila, ale já nejsem prostě typ na knihy s recepty :)
Nakonec vám ještě doporučím mandlovo rýžové mléko, které je za mě jedno z nejlepších, které můžete na trhu najít, lepší už by bylo asi jen čerstvé mandlové nemléko ;) Pokud kupujete rostlinná mléka, čtěte jejich složení, zjistila jsem totiž, že jsou často přislazovaná a všeobecně obsahují na můj vkus zbytečně moc přidaných látek. V mléku z fotky najdete jen vodu, rýži, mandle, slunečnicový olej a sůl.
Ono tahle poučka platí vlastně i pro ostatní potraviny (čím méně ingrediencí ve složení najdete, tím lépe).
