Co se nenosí
Dnes jsem byla na estonském filmu Co se nenosí o (ne)udržitelnosti rychlého módního průmyslu. Z toho filmu jsem trochu zklamaná a teď budu prozrazovat děj, takže jestli na to hodláte jít a chcete být nepředpojatí, tak přeskočte na druhý film :)
Začátek byl takový docela neutrální, estonská módní návrhářka se zálibou v „upcycling“ módě, kdy šije ze starých věcí nové oblečení, dělá průzkum o tom, kam směřuje móda a jestli je určitá forma recyklace oděvů možností, jak zběsilé módní tempo trochu zvolnit. Pokračuje to tím, že se začne zajímat, odkud pochází jeansy, které koupila v obchodním řetězci a které v sobě obsahují spoustu toxických látek (jak zjistila v laboratoři). Najde továrnu v Bangladéši, zjistí, že šičky zde berou 8 euro na měsíc (ano, opravdu na měsíc), jelikož dají 9 euro za nájem, musí pracovat přesčas. Srdceryvná scéna, na kterou ale navazuje děj, který už mi byl dost proti srsti.
Módní návrhářka zapřemýšlela, jak by se mohly využít zbytky látek, které při produkci velkého množství oblečení vznikají, a začala uvažovat o kolekci, kterou by prodával některý z nadnárodních řetězců s textilem. Se spolupracovníky vypracovala kalkulaci, ušila zkušební modely. Ze stejných látek, které byly předtím laboratoři označené za vysoce toxické. O platu dělníků ani zmínka. Tuto svoji módní kolekci se snaží nabídnou například značce H&M a jiným, jenže nikde o ni jaksi nejeví zájem. Co mě na tom nejvíc štve, že jako by ji najednou nezajímal osud těch lidí, ani chemikáliemi přesyceného životního prostředí, jde jen o její projekt. Ten je sice pěkný a modely se mi líbí, ale aby byl opravdu etický, musel by se odehrávat někde jinde a ne ve stejné továrně, která by si zasloužila maximálně tak titul „Nejhorší zaměstnavatel roku“ a ne další zakázku.
Dnes jsem byla na estonském filmu Co se nenosí o (ne)udržitelnosti rychlého módního průmyslu. Z toho filmu jsem trochu zklamaná a teď budu prozrazovat děj, takže jestli na to hodláte jít a chcete být nepředpojatí, tak přeskočte na druhý film :)
Začátek byl takový docela neutrální, estonská módní návrhářka se zálibou v „upcycling“ módě, kdy šije ze starých věcí nové oblečení, dělá průzkum o tom, kam směřuje móda a jestli je určitá forma recyklace oděvů možností, jak zběsilé módní tempo trochu zvolnit. Pokračuje to tím, že se začne zajímat, odkud pochází jeansy, které koupila v obchodním řetězci a které v sobě obsahují spoustu toxických látek (jak zjistila v laboratoři). Najde továrnu v Bangladéši, zjistí, že šičky zde berou 8 euro na měsíc (ano, opravdu na měsíc), jelikož dají 9 euro za nájem, musí pracovat přesčas. Srdceryvná scéna, na kterou ale navazuje děj, který už mi byl dost proti srsti.
Módní návrhářka zapřemýšlela, jak by se mohly využít zbytky látek, které při produkci velkého množství oblečení vznikají, a začala uvažovat o kolekci, kterou by prodával některý z nadnárodních řetězců s textilem. Se spolupracovníky vypracovala kalkulaci, ušila zkušební modely. Ze stejných látek, které byly předtím laboratoři označené za vysoce toxické. O platu dělníků ani zmínka. Tuto svoji módní kolekci se snaží nabídnou například značce H&M a jiným, jenže nikde o ni jaksi nejeví zájem. Co mě na tom nejvíc štve, že jako by ji najednou nezajímal osud těch lidí, ani chemikáliemi přesyceného životního prostředí, jde jen o její projekt. Ten je sice pěkný a modely se mi líbí, ale aby byl opravdu etický, musel by se odehrávat někde jinde a ne ve stejné továrně, která by si zasloužila maximálně tak titul „Nejhorší zaměstnavatel roku“ a ne další zakázku.
Místo tohoto filmu bych doporučila spíš najít si nějaká videa na youtube, v roce 2013 jsem se jimi probírala a pak jsem na tohle téma napsala článek „Než skončí ve vašem šatníku“.
 |
| zdroj obrázku cinemaware.eu |
Švédská teorie lásky
Tenhle dokument naštěstí stále vyvažuje nepříjemný pocit z předešlého filmu. Byl to dokument drsný, pro mě docela šokující, ukazoval hodně reálně, jak vypadá stav společnosti ve Švédsku, o tom, že individualismus je člověku občas dost na škodu. Některá témata z filmu jsou samozřejmě aktuální i v jiných zemích Evropy, vlastně jsou aktuální i v mém životě. Nebudu o filmu více prozrazovat, protože určitě stojí za to si na něj zajít.
 |
| zdroj obrázku lucerna.cz |
Žádné komentáře:
Okomentovat