Ještě jedno triko a Bezpřístřešníci

Tak a tohle je asi už poslední tričko, nějak jsem se rozjela a nevěděla, kdy zastavit :) K tomu jsem si ještě jedno nové koupila a teď se začnu věnovat jinému kousku oblečení. Triko je stále podle stejného střihu.

A kdo jsou bezpřístřešníci? Jiným slovem bezdomovci a knížka, kterou vidíte před sebou, je takovým zápisníkem jednoho sociálního pracovníka, který byl s bezdomovci denně v kontaktu a příběhy si zapisoval, zapisoval a zapisoval, až z toho vznikla tato kniha :)

Knížku si můžete objednat na webu bezpristresnici.cz, já ji koupila v knihkupectví u Strossmayerova náměstí v Praze v Holešovicích. Měla jsem na ni zálusk už dříve a pak jsem ji uviděla ve výloze, tak to bylo jasné. Je to teda dárek, takže jsem ji nečetla, jen malinko nakoukla ;) a vypadá dobře :)

První jarní tričkovaná

Trošku jsem si protřídila šatník a udělala si místo, které nezůstalo dlouho volné ;)

První triko je ze zbylých kousků úpletu, hravé a barevné.

Druhé ze žlutého úpletu s roztomilými lištičkami.

Ani letos mě beránek nepokaká!

Předvelikonoční poselství

Blíží se Velikonoce, obchody už jsou plné různých dekorací s králičími nebo slepičími motivy a já mám pokaždé cukání ruky, protože fakt miluju všechno ušaté :)

Co bych vám ale dneska chtěla předat...že než půjdete do obchodu pro vajíčka, která pak na Velikonoce budete zdobit, nebo z nich dělat nádivku a jiné pokrmy, abyste se zamysleli nad životem té slepičky, která vajíčko snesla. Vajíčka jsou různě číslovaná a každé číslo něco znamená. Spousta lidí se v tom nevyzná, já si to pamatuju tak, že čísla jsou jako ve škole, čím nižší známka, tím lepší, takže třeba 1 je lepší než 2. No a v téhle škole můžete dostat i 0, což jsou vajíčka z biochovů! Ale i 1 je dobrá známka ;)

Názorně to vidíte v následujícím videu:

A jestli vás jako mě také dojímají jednotlivé zvířecí osudy, možná vás zaujme krátké video o slepičce Lise...

Bílá košile s nopky

Moje představa byla bílá látka s bílými puntíky, našla jsem látku s drobnými nopky (= shluky textilních vláken), což je vlastně takový 3D puntík :) Košile jsem šila zatím jen dámské, tak jsem si konečně vyzkoušela jednu košili pro sebe. Látka je hodně jemná a lehká, průsvitná bavlna, ale to ještě umocňuje její éteričnost. Střih jsem vzala ze speciálního vydání Burdy „Škola šití“. Veškerý postup je tam graficky znázorněný a to se hodí. Mám doma plnou krabici „bílých“ knoflíků, které jsou ale vlastně takové nažloutlé, takže košile svoje knoflíky ještě nemá.

 

PS: Včera se mi vtipně povedlo košili vyprat s červenou (!) ponožkou a nic se jí nestalo, myslím, že se mnou bude ještě dlouho :))

Jeden svět 2016

Co se nenosí

Dnes jsem byla na estonském filmu Co se nenosí o (ne)udržitelnosti rychlého módního průmyslu. Z toho filmu jsem trochu zklamaná a teď budu prozrazovat děj, takže jestli na to hodláte jít a chcete být nepředpojatí, tak přeskočte na druhý film :)

Začátek byl takový docela neutrální, estonská módní návrhářka se zálibou v „upcycling“ módě, kdy šije ze starých věcí nové oblečení, dělá průzkum o tom, kam směřuje móda a jestli je určitá forma recyklace oděvů možností, jak zběsilé módní tempo trochu zvolnit. Pokračuje to tím, že se začne zajímat, odkud pochází jeansy, které koupila v obchodním řetězci a které v sobě obsahují spoustu toxických látek (jak zjistila v laboratoři). Najde továrnu v Bangladéši, zjistí, že šičky zde berou 8 euro na měsíc (ano, opravdu na měsíc), jelikož dají 9 euro za nájem, musí pracovat přesčas. Srdceryvná scéna, na kterou ale navazuje děj, který už mi byl dost proti srsti.

Módní návrhářka zapřemýšlela, jak by se mohly využít zbytky látek, které při produkci velkého množství oblečení vznikají, a začala uvažovat o kolekci, kterou by prodával některý z nadnárodních řetězců s textilem. Se spolupracovníky vypracovala kalkulaci, ušila zkušební modely. Ze stejných látek, které byly předtím laboratoři označené za vysoce toxické. O platu dělníků ani zmínka. Tuto svoji módní kolekci se snaží nabídnou například značce H&M a jiným, jenže nikde o ni jaksi nejeví zájem. Co mě na tom nejvíc štve, že jako by ji najednou nezajímal osud těch lidí, ani chemikáliemi přesyceného životního prostředí, jde jen o její projekt. Ten je sice pěkný a modely se mi líbí, ale aby byl opravdu etický, musel by se odehrávat někde jinde a ne ve stejné továrně, která by si zasloužila maximálně tak titul „Nejhorší zaměstnavatel roku“ a ne další zakázku.

Místo tohoto filmu bych doporučila spíš najít si nějaká videa na youtube, v roce 2013 jsem se jimi probírala a pak jsem na tohle téma napsala článek „Než skončí ve vašem šatníku“.

zdroj obrázku cinemaware.eu

Švédská teorie lásky

Tenhle dokument naštěstí stále vyvažuje nepříjemný pocit z předešlého filmu. Byl to dokument drsný, pro mě docela šokující, ukazoval hodně reálně, jak vypadá stav společnosti ve Švédsku, o tom, že individualismus je člověku občas dost na škodu. Některá témata z filmu jsou samozřejmě aktuální i v jiných zemích Evropy, vlastně jsou aktuální i v mém životě. Nebudu o filmu více prozrazovat, protože určitě stojí za to si na něj zajít.

zdroj obrázku lucerna.cz

Tyrkysový nákrčník podruhé

Původní začal být více široký než dlouhý, takže jsem ho přepletla, rozměry jsou stejné jako u fialového.

Mých 5 nejoblíbenějších pracovních online nástrojů

Poslední rok a půl využívám skoro denně různé online pracovní nástroje a některé mi přijdou natolik šikovné, že se o ně s vámi chci podělit.

Asana

Asana zní jako ásana, což je jogínská pozice. Tahle aplikace s tím ale vůbec nesouvisí, slouží k vytváření online seznamů úkolů a jejich odškrtávání. Takový jako online „to do list“, já ho používám v rámci práce, kdy si lidé přidělují úkoly navzájem, můžete si k tomu připojit i dokumenty, pod úkolem diskutovat a samozřejmě zde lze nastavit deadline ;) Všechny úkoly jsou zpětně dohledatelné a jako bonus vám při odškrtnutí úkolu přes monitor občas přeletí barevný jednorožec! Radost!

Aplikaci najdete na www.asana.com

Toggl

Toggl je online aplikace k měření času, za který daný úkol uděláte. Ze začátku jsem měla z Togglu trochu trému, když jsem ho zapnula, začala jsem být ve stresu, že mi běží sekundy, ale už jsem si zvykla na to pohodlí, že když něco dělám, můžu kdykoliv přestat a pak v měření času zase pokračovat. Můžete si měřit cokoliv, nemusí to být pracovní úkol. Za jak dlouho upečete bábovku. Jak dlouho vám trvá uplést svetr. Cokoliv. Když pracuju z domova, měřím si čas, který odpracuju, a zároveň mohou moji nadřízení vidět, jakým úkolem se zabývám a jak dlouho mi to trvá. Ani minuta nazmar!

Aplikaci najdete na www.toggl.com

Google dokumenty

Jestli máte email u Googlu (já si ho kvůli tomu musela vytvořit), máte zde k dispozici taky virtuální Google disk, což je prostor, ve kterém si můžete ukládat online dokumenty, nebo i fotky a sdílet je s ostatními. V Google disku můžete vytvářet soubory, které jsou podobné běžným kancelářským dokumentům (asi nejvíc využívané jsou textové soubory a tabulky), ty pak nasdílíte, s kým chcete, a můžete na dané věci pracovat společně. Nevýhodou vidím trochu ve zpětném dohledání dokumentů (to v případě, že už jich máte opravdu hodně), můžete si udělat tabulku se seznamem dokumentů (dokument na dokumenty, haha) nebo se spoléhat na svoji paměť a soubor si vyhledat podle názvu. Velké plus vidím v tom, že nejste připoutáni k jednomu počítači, ale můžete pracovat z více míst a dokumenty máte vždy k dispozici online

Slack

Slack je takový hromadný chat, kde může probíhat třeba firemní brainstorming, můžete si zde založit různé tématické kanály, ve kterých společně řešíte určitý úkol a diskutujete o něm, nebo jen informujete o průběhu. Může tam napsat každý, kdo je součástí teamu a dostane pozvánku na Slack. Zároveň si lze psát s kolegy i přímé zprávy a řešit věci jen ve dvou. Slack mi přijde dobrý, když pracujete na nějakém komplexnějším úkolu a potřebujete stále něco probírat ve více lidech. Díky Slacku jsem začala používat aplikaci Lightshot.

Aplikaci najdete na www.slack.com

Lightshot

Je to takový vychytanější printscreen. Když s někým řešíte něco, co vidíte před sebou na monitoru, ale ten člověk to vidět nemůže, protože jste jen v online kontaktu, je nejjednodušší mu poslat printscreen obrazovky. Dřív jsem to řešila tak, že jsem si printscreen uložila pomocí nějakého grafického editoru, pak jsem obrázek musela někam nahrát, nebo ho poslat. Když si nainstalujete Lightshot, po zmáčknutí tlačítka PrtSc si můžete vybrat oblast, která má být zkopírovaná a rovnou ji nahrát na web, sdílet na sociálních sítích, nebo si ji uložit do počítače. Máte po ruce i pár jednoduchých nástrojů, díky nimž třeba vyznačíte nějakou oblast, nebo doplníte text. Je to takové rychlejší a efektivnější řešení, než druhé straně dlouze popisovat, co máte na mysli.

Aplikaci najdete na app.prntscr.com