Anýzová limonáda + anýzové sušenky

Jestli vám chutná sladkost jménem „pendrek“, nejspíš patříte mezi ty lidi, kterým bude chutnat i anýzová limonáda. Chuť pendreku je totiž tvořena právě anýzovou silicí a samozřejmě lékořicí. Je to taková příjemně sladce kořeněná chuť. Do té jsem se právě před několika lety zamilovala, když jsem poprvé úplnou náhodou ochutnala anýzovou limonádu od české firmy Pragomošt.

anýzová limonáda, fotka s pragercider.cz

Co je to anýz?

Anýz je bylinka typická pro středomoří, jako koření se používají semínka anýzu, která jsou silně aromatická. Anýz se oficiálně jmenuje bedrník anýz, takže se mu občas říká jen bedrník. Ze zdravotního hlediska podporuje vykašlávání, působí příznivě na trávení a proti nadýmání. Používá se do jídla jako koření, při pečení, v indické a čínské kuchyni je poměrně běžný, pak je také známý díky výrobě likérů (francouzský Pastis, italská Sambuca, řecké Ouzo, turecká Raki). A pak je tu originální česká limonáda :)

semínka anýzu

Anýzová limonáda se vyrábí z výluhu z bedrníku anýzu, výluhu z lékořice a z jablečného moštu. Je mírně nasycená oxidem uhličitým. Pro mě je to ideální kombinace ingrediencí, chutná a díky obsahu moštu je i osvěžující.

Recept na anýzové sušenky

Moje láska k anýzu zašla ještě dál a tak jsem si nedávno koupila v obchodě s kořením anýz s tím, že z něj určitě něco vymyslím. A upekla jsem sušenky. Takový základní recept, jen je tam navíc koření:

220 gramů hladké mouky
125 gramů másla
125 gramů cukru
1 velké vejce
1 polévková lžíce anýz

 

hotové sušenky

Kdo je to na té etiketě?

Pragomošt vyrábí kromě anýzové limonády i jiné druhy, limonádu z jablečného moštu, šípkovou limonádu, zázvorovou, maté a sedm bylin. Třeba vám některá taky zachutná a bude z toho velká láska jako u mě :)

Na každé etiketě je obrázek nějaké významné osobnosti, na té anýzové je Kathleen Neal Cleaver, členka vedení Black Panther Party, zakladatelka oboru Gender Studies na Yaleské Univerzitě. Jo! Další důvod, proč tuhle limču zbožňovat!

Fialový pletený nákrčník

Druhá verze tlustého vlněného nákrčníku, ta první tyrkysová verze se mi docela dost vytahala a z nákrčníku se stal takový zvláštní pletený prstenec, který slouží spíš na okrasu. Byl prostě moc široký, tentokrát jsem tedy místo 68 ok nahodila 56 ok a je to daleko lepší, líp sedí. Vlnu jsem vybírala přes internet, typ je stejný (Drops eskimo), jen barvu jsem vybrala fialovou, když jsem ji pak uviděla naživo, přišla mi trochu jedovatá, ale snad si na ni zvyknu. Já jsem ta jedovatá bylinka!

O obalech bez obalu

Češi jsou v recyklaci poměrně důslední. Statistiky to potvrzují, i když trochu zkresleně, protože ne každý obal, který se dostane na český trh, je přiznán, a tudíž zahrnutý do celkového objemu odpadů. (1) I tak si myslím, že je náš systém nakládání s odpady celkem dobře rozběhnutý. Pokud vás tohle téma pálí a přemýšlíte, co by se kromě třídění ještě dalo dělat, zkuste se zamyslet nad tím, jaké všechny odpady vlastně vyprodukujete a jestli je jejich vznik vůbec nutný. Jde o to „problému“ vlastně předcházet, což je asi to nejefektivnější řešení.

Když jdeme nakupovat, jsme zvyklí, že většina potravin je úhledně zabalena především v různých plastových pytlících, některé jídlo je zabaleno dokonce dvakrát (sušenky jsou zabaleny po jedné a pak ještě společně v pytlíku). Obaly jsou často nadměrné, někdy bývají i dvakrát větší než obsah, občas to má důvod, jindy je to ale jen klamání spotřebitele.

Otázkou je, k čemu takový obal slouží? Pokud si kupujeme zeleninu a v obchodě si ji dáme do igelitového pytlíku, často je to jen z toho důvodu, že ji nechceme dát rovnou do tašky a riskovat znečištění. Koupíme si více kusů nějakého zboží a chceme ho udržet pohromadě (pečivo, ovoce, zelenina). Obal tedy často slouží jen k přenesení zboží z obchodu do domácnosti, pak míří ihned do koše. Některé potraviny jsou prodávány ve sklenici a pokud my ji znovu nevyužijeme, je ta sklenice zase jenom jednorázovým obalem, na který je vynaloženo poměrně dost energie.

obrázek z http://generace21.cz

Podobně se nad tímto jevem zamyslelo více lidí a někteří se dokonce rozhodli s jednorázovými obaly zatočit respektive je vynechat úplně. Mluvím o iniciativě Bezobalu, která má již nějakou dobu obchod na Praze 2 u Tylova náměstí. Tam si můžete koupit potraviny na váhu, musíte si ale přinést svůj vlastní obal (jak jinak :)).

V nabídce mají mouku, obiloviny, výrobky z obilovin, luštěniny, semínka, ořechy, sušené ovoce, sladidla + nějaké další pochutiny, které si můžete nechat navážit třeba do vámi přinesené sklenice, zásobníku s víkem či plátěného pytlíku. Heslo nákupu je "Do Bezobalu s obalem!". Pokud nevíte, jaký má daná surovina objem, na webu najdete tabulku, která vám napoví. Bezobalové nakupování potravin ale není jenom o šetření životního prostředí, firmy vynakládají nemalé peníze na reklamu spojenou s návrhem obalu výrobku a to se pak samozřejmě promítne do ceny. Pokud si koupíte jen prostou surovinu, celý tento systém obejdete.

Jestli vás zajímá, jak podobné obchody fungují v zahraničí, můžete se kouknout na stránky londýnského Unpackaged http://www.beunpackaged.com/ nebo italkého Negozzio Legero http://www.negozioleggero.it/. V Itálii mají například i bezobalové doplňovací automaty umístěné v supermarketech. V Berlíně existuje dokonce samotný supermarket, který je téměř celý zásobený potravinami bez obalu http://original-unverpackt.de/. Jelikož v zahraničí už má nově založený bezobalový prodej delší historii, mají na výběr z širšího sortimentu.

zdroj obrázku http://www.independent.co.uk

Kromě projektu Bezobalu nabízí vážené či stáčené zboží v Čechách do přinesených obalů i jiné obchody. Už jsem zaznamenala stáčenou drogerii (prací gel či aviváž). Zeleninu z obchodu si můžete za pokladnou dát do doneseného plátěného pytlíku na ni určeného, nemusíte tak jednotlivé položky balit do mikrotenových sáčků. Pokud si chodíte do restaurací pro jídlo, které pak konzumujete doma nebo v práci, zkuste si příště přinést svoji vlastní krabičku (v té se to jídlo nakonec odnese lépe než v erární polystyrenové).

obrázek z http://www.biodora.at/

Svačinu si můžete zabalit do svačinového boxu, existují ale i pěkné designové omyvatelné sáčky a tašky. Vodu už dávno netřeba kupovat v PET lahvi, pokud si ji chcete vzít na výlet nebo do zaměstnání, na trhu je velké množství pěkných lahví, materiál si můžete zvolit buď plast, sklo či nerez. Pokud pracujete v kanceláři a z nějakého důvodu tam nepijete vodu z kohoutku, je možnost nechat si dovézt vyměnitelný zásobník na vodu se stojanem, ze kterého si každý natočí dle potřeby.

Existuje mnoho způsobů, jak obejít systém jednorázových obalů, většinou jde ale o naši motivaci a uvědomění, co je ještě nutnost a co už zbytečné plýtvání. Pokud máte ještě nějaký jiný tip, jak ušetřit obaly, budu ráda, když se o něj se mnou podělíte :)

-------------------------------------------------------------------------------------------------

1. http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/kolik-se-v-cesku-tridi-odpadu-nikdo-nevi-statistiky-jsou-neuplne

Zlom vaz!

Nedávno jsem byla na promítání takového neobyčejného dokumentu. Byl to záznam cesty tří kluků (jeden z nich je po úrazu na invalidním vozíku) po Maroku na handbiku. Nečekejte nudný seznam navštívených míst a dlouhé záběry krajiny, tohle je docela jízda :)

Dokument Zlom vaz! je natočený překvapivě akčně, takže se ani chvíli nenudíte, střih je dynamický, ve filmu se stále něco dělo. Kluci jeli s minimem peněz a spoléhali se na ochotu a dobrosrdečnost místních obyvatel, takže o nějaké to menší drama není nouze. Vyprahlou poušť střídají hory a chumelenice, pořád jsme ale v Maroku a každý cestovatel si veze vše na handbiku, který se v horších podmínkách pohybuje jen 2 kilometry v hodině.

Podle toho, co dva chodící handbikeři říkali v diskuzi po promítání, tak s koly na ruční pohon neměli žádné zkušenosti, prostě se hned společně s Jirkou Čeloudem vydali na tuhle cestu a jezdit se naučili za pochodu.

Kdyby vás film zajímal, můžete se na něj zajít podívat, na webu jsou vypsané termíny promítání.

Tetris taška na prodej

Můžete juknout na můj fler, nebo mi napiště sem :)

Pelíšek na přání

Ještě než jsem šila věci pro sebe a své přátele, šila jsem pelíšky pro kočky a pejsky. Měla jsem jich doma plný pytel a s designem jsem si fakt vyhrála. Teď šiju raději oblečení, ale o tenhle pelíšek si napsala jedna paní a nakonec mi šití dělalo velkou radost :)
Pelíšek bobánek z bavlněného kanafasu a fleecu. Kanafas je podžehlený vlizelínem. Pelíšek je naplněný kuličkovým dutým vláknem, aby si zvířátko mohlo udělat pohodlí :)
Průměr pelíšku je cca 50 cm a výška 20 cm.

Nové pomůcky na šití

Dostala jsem k Vánocům poukaz na nákup látek, ale rozhodla jsem se ho využít jinak a pořídit si praktické pomůcky, které mi usnadní šití.
Řezací podložka je primárně určená na patchwork, ale dá se na ní samozřejmě řezat cokoliv, veliká je 60 x 45 cm a myslím, že velikost je prostě tak akorát. Stejně tak řezák, je praktický, uřízne v pohodě i dvě vrstvy fleecu naráz, má průměr 45 mm a přijde mi to jako taková zlatá střední cesta.

Tetris taška

Nevěděla jsem, jak tenhle post pojmenovat, a ta látka mi prostě nějak pořád připomíná tetris, i když je teda daleko hezčí.
Mám trochu nafocený i postup, začala jsem vnitřní částí, do které jsem udělala dokonce i kapsu, minule jsem ušila tašku bez vnitřní kapsičky a pokaždé, když hledám na dně klíče, tak si na svoji lenost vzpomenu ;)

Vnější část byl nejdřív takový hodně dlouhý pruh. Protože je ta barevná látka tenčí než ta antracitová, tu barevnou jsem ještě vyztužila nažehlením vlizelínu.

Detail vzoru, převládají neonové barvy... a už vidím bílý chlup, asi pozdrav od Bobiny :)

Z vnější i vnitřní části jsem ušila takový jakoby vak a pak jsem oba vaky přišila k sobě, nechala jsem volné místo na vložení a všití popruhů.

Ucha tašky jsem vložila mezi dvě vrstvy (vnější tašku a vnitřní tašku s kapsičkou) a prošila asi 0.5 cm od horního okraje. V místě napojení ucha jsem ještě všechny vrstvy prošila do tvaru trojúhelníku, aby nehrozilo vytržení popruhů, když by bylo v tašce něco těžkého.