Jsem vesničan

Přestěhovala jsem se na vesnici za Prahou, bydlím na jejím okraji v dřevěném bytovém domě. První patro 1kk s balkonem. Už je to 13 let, co jsem se ocitla v Praze a před pár lety jsem se konečně začala cítit jako Pražák, i když rodilí Pražáci by mi asi vynadali do naplavenin a vyhnali mě až za vozovnu Vokovice :) Letos se ale událo několik změn a po krátkém pobytu ve svém rodném městě jsem se ocitla tady, uprostřed polí, rybníků, lesíků, kde lišky dávají dobrou noc a někdy si říkám, že i liškám tu musí být dlouhá chvíle. Znovu zažívám ten zvláštní pocit, kdy nepatřím nikam, protože odněkud jsem odešla a v novém domově si zvykám hodně pomalu. Je tu ale krásně, když vyjdu z domu, stačí 5 minut a jsem na cestě mezi poli, z balkonu vidím na remízek, všude stromy a ptáci, v noci jsou vidět hvězdy. I tak se mi stýská, i když vlastně nedokážu konkrétně říci, po čem. Možná po tom pocitu domova, který se ještě nedostavil.

Zatím tu bydlím na stálo jen pár dní, koupání v rybníku už asi nestihnu, ale prosluněný podzim by mohl být také pěkný. Jsem zvědavá, jaká tu bude zima, možná je dobře, že jsem si už od jara pletla vlněné doplňky, protože zima na vesnici bývá prý krutá ;)