Než jsem si pořídila Bobinu jako
domácího mazlíčka, vnímala jsem králíky jako roztomilé tvory,
kteří tráví svůj den přežvykováním, válením se v
králíkárně a nic víc k životu nepotřebují. Byl to ale velký
omyl, za který se teď trochu stydím.
Pohyb
Králík je sice vnímaný jako klecové
zvíře, ale pravdou je, že potřebuje dostatek pohybu, zábavy a
fyzického kontaktu (hlazení, drbání), zavřený celé dny v malém
prostoru prostě trpí. Pokud nechám Bobinu třeba celý den v kleci
(kterou má mimochodem dost velkou oproti klecím na králičích
farmách), vystřelí pak ven jako raketa, vyhazuje nohy do výšky a
ještě chvíli pobíhá jako splašená, aby dohnala svůj pohybový
deficit.
Kontakt
Králík je společenské zvíře, v
přírodě žije ve skupině a jako domácí mazlíček vyžaduje
kontakt a interakci. Bobina se ráda mazlí, zdraví mě šťouchnutím
čumáku a ráda je v mé společnosti, když se přesunu v rámci
pokoje, často se přesune také a lehne si poblíž mě. Nechá se
klidně hodinu hladit, jen si pak musí poupravit chlupy v kožichu,
protože na to ona dost dbá. Králíci pečují o svůj kožíšek
podobně jako kočka, olizují se a tlapkami si čistí čumák a
uši. Bobina byla naučená na kočičí záchod, takže jsem měla o starost míň. Pokud králičí záchod pravidelně vynášíte, žádný zápach nehrozí,
naopak, králíci často voní po potravě, kterou konzumují, což
bývají různé bylinky, zelenina a především seno. Ráda k
Bobině čuchám, protože nezřídka voní jako posečená louka.
Smysly
Králíci mají skvělý čich, sluch a
vidění. Jejich zorný úhel je téměř 360°. Pokud Bobina vidí,
že se někdo něco hýbe, hned se na to zaměří a nastraží uši.
Když ji hladím, spokojeně cvaká zuby (je to něco jako když
kočky vrní blahem), pokud se rozčílí, vrčí jako pes (jen
trochu něžněji). Nebezpečí ohlašuje hlasitým dupnutím zadními
běhy, často se jedná o zvuk, který prostě jen ještě neslyšela,
nebo jí je nepříjemný, známý zvuk vysavače naopak úspěšně
ignoruje. Co se týče sluchu, rozeznává Bobina
především řadu „životně důležitých“ zvuků jako je
otevírání lednice, vrzání dveří, krájení zeleniny na
prkýnku.
Potrava
I když jsou králíci často vyobrazování ze dvěma
mohutnými předními zuby, mají zubů celkem 28 včetně stoliček (stejně jako já :)). Zajímavým faktem je, že králíci
nemohou zvracet, nemají dávicí reflex, když něco pozřou, musí
to projít celým trávicím traktem, není cesty zpět :) Zároveň
nemohou hladovět, protože by se jim zastavila činnost střev, musí
mít tedy stále k dispozici něco k snědku (většinou je to seno).
Jsi moje
Bobina byla od mala zvyklá na
přítomnost koček v domácnosti, takže s nimi nemá problém, psy
ráda nemá a když je cítí, začne dupat a ztuhne. Svůj vztah s
naším kocourem si Bobina zpečetila tím, že si ho označila
otřením své brady o jeho nohu, králíci si tak značkují své
teritorium a vše nové v něm. Mě si také označila a tak jsem
teď prostě její :)