Krmení netopýrů

Na konci března jsem se zúčastnila krmení netopýrů před vypuštěním do volné přírody, které pořádala základní organizace Českého svazu ochránců přírody Nyctalus. Když to napíšu polopatě, je to prostě spolek ochránců přírody, který se zaměřuje na ochranu netopýrů. Sleduje jejich zimoviště, zachraňuje netopýry, kteří přišli o střechu nad hlavou, a opečovávají zraněné jedince.

Dřív jsem znala netopýry pouze ze zoologické zahrady a z volné přírody z dálky. Měla jsem je za zvláštní chaoticky poletující tvory, které si s oblibou propůjčují tvůrci hororů jako ilustraci děsivého dějství. Ale právě při organizovaném krmení, kdy jsem je mohla poznat zblízka, jsem si je okamžitě zamilovala. Teď je vnímám jako křehké a roztomilé tvory, kteří s námi jako většina zvířat soutěží o zbytky volného prostoru k životu.

zdroj fotografie http://www.nyctalus.cz/

A jak probíhalo zmiňované krmení?

Po krátkém proškolení jsme podepsali papír, kde jsme potvrdili, že jsme si vědomi toho, že netopýr je volně žijící zvíře a že kdyby nás kousl, jsme nuceni se nechat naočkovat proti vzteklině, i když na území ČR se případ vztekliny u netopýra nevyskytuje. Stejně jako by nás kousl cizí pes neznámého původu. Zní to trochu děsivě, ale pracovali jsme v rukavicích a netopýrka měli obaleného v hadříku. Po chvíli stráveném s netopýrem v ruce mi došlo, že kousnout člověka je to poslední, o co by netopýrovi šlo. Jsou to poměrně mírumilovní tvorové a pokud je s nimi zacházeno jemně a bez násilí, rozhodně vás jen tak „nehryznou“.

Když byl netopýr zabalený jako burrito v hadříku a koukala mu jen hlavička a konce křídel s drápky, mohli jsme přejít k rozkrmování. Nejdřív se podávala voda po kapkách, aby se mohl trochu osvěžit a naladit na další chod. Tím byli mouční červi a celkem jich každý netopýr spořádal šedesát. Červi se zvířátku servírovali pomocí pinzety, když do něj jednou kousli, nejspíš už ho nepustili. Hrozně při tom mlaskali a okamžitě se rozhlíželi po dalším soustu. Někdy se tak moc těšili na dalšího červa, až z toho vylezli ze své hadrové „rolky“ a museli být znovu zpacifikováni do kompaktního a praktického tvaru.

Natočené video, horší kvalita, ale podstatné je vidět.

Když jsme napočítali 60 snědených červíků, netopýrka jsme odevzdali a dostali jiného, zatím ještě hladového. Za 4 hodiny strávené v místnosti s dalšími krmiči jsem nakrmila cca 10 netopýrů. Krmili se netopýři zrzaví, kteří budou při nejbližší možné příležitosti vypuštěni zpět do přírody, do parku Stromovka v Praze, kde je můžete často spatřit, jak se po setmění prohánějí nad vodní hladinou.

zdroj fotografie http://www.nyctalus.cz/

Netopýři jako volně žijící zvířata hledají často úkryt i tam, kde jim my lidé můžeme nechtěně ublížit. Například při zateplování fasády je dobré předem prozkoumat možné úkryty, aby nedošlo k jejich uzavření. Firma by před vlastním zateplováním měla zajistit průzkum, zda se zde nevyskytují netopýři či rorýsi a pak postupovat v souladu se zákonem. Což se ale bohužel docela často opomíjí. Více informací najdete na webu ČESON (Česká společnost pro ochranu netopýrů) http://www.ceson.org/rekonstrukce.php

Další z možných nevhodných úkrytů bývají plynový kamna tzv. wavky, kde může dojít k nechtěnému uhoření netopýrů. Pozor je potřeba dávat i při kácení velkých dutých stromů, tam se netopýři také často ukrývají.

Pokud vás netopýři zaujali stejně jako mě, doporučuji stránku spolku Nyctalus http://www.nyctalus.cz/cz/ nebo stránku ČESONu http://www.ceson.org , najdete na nich vše o netopýrech a také to, co máte dělat, když najdete zraněného netopýra či narazíte na ohroženou netopýří kolonii.

A pokud byste se chtěli s netopýry setkat osobně, můžete přijít na akci, kterou pořádá sdružení Nyctalus, jedna z nich se koná 25.4. 2014 na Vyšehradě v Praze (ve Starém purkrabství) a kromě hudby se tu můžete setkat právě i s živými netopýry.

zdroj fotografie http://www.nyctalus.cz/