Na konci března jsem se zúčastnila
krmení netopýrů před vypuštěním do volné přírody, které
pořádala základní organizace Českého svazu ochránců přírody
Nyctalus. Když to napíšu polopatě, je to prostě spolek ochránců
přírody, který se zaměřuje na ochranu netopýrů. Sleduje jejich
zimoviště, zachraňuje netopýry, kteří přišli o střechu nad
hlavou, a opečovávají zraněné jedince.
Dřív jsem znala netopýry pouze ze
zoologické zahrady a z volné přírody z dálky. Měla jsem je za
zvláštní chaoticky poletující tvory, které si s oblibou
propůjčují tvůrci hororů jako ilustraci děsivého dějství.
Ale právě při organizovaném krmení, kdy jsem je mohla poznat
zblízka, jsem si je okamžitě zamilovala. Teď je vnímám jako
křehké a roztomilé tvory, kteří s námi jako většina zvířat
soutěží o zbytky volného prostoru k životu.
 |
| zdroj fotografie http://www.nyctalus.cz/ |
A jak probíhalo zmiňované krmení?
Po krátkém proškolení jsme
podepsali papír, kde jsme potvrdili, že jsme si vědomi toho, že
netopýr je volně žijící zvíře a že kdyby nás kousl, jsme
nuceni se nechat naočkovat proti vzteklině, i když na území ČR
se případ vztekliny u netopýra nevyskytuje. Stejně jako by nás
kousl cizí pes neznámého původu. Zní to trochu děsivě, ale
pracovali jsme v rukavicích a netopýrka měli obaleného v hadříku.
Po chvíli stráveném s netopýrem v ruce mi došlo, že kousnout
člověka je to poslední, o co by netopýrovi šlo. Jsou to poměrně
mírumilovní tvorové a pokud je s nimi zacházeno jemně a bez
násilí, rozhodně vás jen tak „nehryznou“.
Když byl netopýr zabalený jako
burrito v hadříku a koukala mu jen hlavička a konce křídel s
drápky, mohli jsme přejít k rozkrmování. Nejdřív se podávala
voda po kapkách, aby se mohl trochu osvěžit a naladit na další
chod. Tím byli mouční červi a celkem jich každý netopýr
spořádal šedesát. Červi se zvířátku servírovali pomocí
pinzety, když do něj jednou kousli, nejspíš už ho nepustili.
Hrozně při tom mlaskali a okamžitě se rozhlíželi po dalším
soustu. Někdy se tak moc těšili na dalšího červa, až z toho
vylezli ze své hadrové „rolky“ a museli být znovu
zpacifikováni do kompaktního a praktického tvaru.
Natočené video, horší kvalita, ale podstatné je vidět.
Když jsme napočítali 60 snědených
červíků, netopýrka jsme odevzdali a dostali jiného, zatím ještě
hladového. Za 4 hodiny strávené v místnosti s dalšími krmiči
jsem nakrmila cca 10 netopýrů. Krmili se netopýři zrzaví, kteří
budou při nejbližší možné příležitosti vypuštěni zpět do
přírody, do parku Stromovka v Praze, kde je můžete často
spatřit, jak se po setmění prohánějí nad vodní hladinou.
 |
| zdroj fotografie http://www.nyctalus.cz/ |
Netopýři jako volně žijící
zvířata hledají často úkryt i tam, kde jim my lidé můžeme
nechtěně ublížit. Například při zateplování fasády je dobré
předem prozkoumat možné úkryty, aby nedošlo k jejich uzavření.
Firma by před vlastním zateplováním měla zajistit průzkum, zda
se zde nevyskytují netopýři či rorýsi a pak postupovat v souladu
se zákonem. Což se ale bohužel docela často opomíjí. Více
informací najdete na webu ČESON (Česká společnost pro ochranu
netopýrů) http://www.ceson.org/rekonstrukce.php
Další z možných nevhodných úkrytů
bývají plynový kamna tzv. wavky, kde může dojít k nechtěnému
uhoření netopýrů. Pozor je potřeba dávat i při kácení
velkých dutých stromů, tam se netopýři také často ukrývají.
Pokud vás netopýři zaujali stejně
jako mě, doporučuji stránku spolku Nyctalus
http://www.nyctalus.cz/cz/
nebo stránku ČESONu http://www.ceson.org
, najdete na nich vše o netopýrech a také to, co máte dělat,
když najdete zraněného netopýra či narazíte na ohroženou
netopýří kolonii.
A pokud byste se chtěli s netopýry
setkat osobně, můžete přijít na akci, kterou pořádá sdružení
Nyctalus, jedna z nich se koná 25.4. 2014 na Vyšehradě v Praze (ve
Starém purkrabství) a kromě hudby se tu můžete setkat právě i
s živými netopýry.
 |
| zdroj fotografie http://www.nyctalus.cz/ |
