Den bez internetu

Jasně, že jsem schopná být celý jeden den bez internetu, klidně i týden, jenže tohle byl den, kdy jsem se chystala normálně pracovat, a protože máme veškeré podklady sdílené online a já pracuju z domova (permanentní home office), tak to prostě nešlo.

Poskytovatel psal, že je problém na jeho straně, tak jsem přestala panicky restartovat router a šla jsem dělat něco užitečného. Po tom, co jsem uklidila celý byt, nakoupila zásoby jídla a uvařila si, jsem se vrátila zpět k počítači a pořád nic. Zjistila jsem, že mě to znervózňuje, člověk může být jakkoliv soběstačný, ale internet si doma v truhlíku na balkoně nevypěstujete :)

Jak jsem o tom všem přemýšlela, došlo mi, co všechno mi internet poskytuje...

...nemám na počítači žádnou hudbu, když si chci něco pustit, tak přes internet.

...mám jen jeden film, který jsem viděla už dvakrát a tím se moje zásoby vyčerpaly.

...napadlo mě, že si zacvičím jógu, ale cvičím ji podle videí na youtube!

Jízdní řády autobusů mám naštěstí vytištěné na papíře, takže když jsem došila rozpracovanou kabelku, odjela jsem do města a doufala, že až se vrátím...

...tak to stále nefunguje! Dříve lidé na vesnici zápasili o holý život, dneska se pereme o každý kilobit :)

Druhá kabelka je na světě!

Vkládám i skicu, kterou jsem si nakreslila a podle které jsem kabelku vymýšlela. Fascinuje mě, že se mi tentokrát povedlo se do skici trefit ;)

Kabelka je ze stejné látky jako ta první, protože jsou to kabelky pro dvě kamarádky, které si společně látku vybíraly.

V kině na Příběhu lesa

Konečně jsem si udělala čas na to zajít na francouzský dokument Příběh lesa. První minuty mě úplně uchvátily, záběry opravdu zblízka, říkala jsem si, že být to ve 3D, tak je to ještě lepší. Postupně se mi ale film líbil čím dál míň, poetické záběry lesních tvorů byly vystřídány příběhem o tom, jak člověk zabírá zvířatům čím dál tím víc životního prostoru...objevily se klasické záběry zvířecího potravního řetězce, takže si úplně nejsem jistá, jestli to byl film pro milovníky zvířat ;)

Komentář k filmu četl Tomáš Hanák, což pro mě bylo celkem rušící, protože ho znám spíš z vtipných scének, něco jako by to četl Jiří Lábus :)), ale naštěstí tam těch slov tolik nebylo. Na film jsem se dost těšila, ale odcházela jsem trochu rozčarovaná, protože téměř pokaždé, když se koukám na nějaký dokument o zvířatech, tak tam někdo někoho žere. Já vím, ono to k tomu patří, přece se vlk nedá na veganskou stravu, ale měla jsem takovou představu, že tenhle film bude jiný. 

Nedávno jsem viděla film Strážca divočiny (to je film slovenský, natáčený v Tatrách) a ten mi přišel natočený trochu citlivěji. A především! Ve slovenském dokumentu o medvědech se neobjevil ani jeden člověk!

Zdroj obrázku http://kinoart.cz