Byla jsem v kině na filmu, ale nebyl
to film ledajaký, byl to film němý a doprovázela ho živá kapela.
Pokud jste ještě něco takového nezkusili, tak doporučuju. Film
měl přes dvě hodiny, ale vlastně mi to ani dlouhé nepřišlo.
Diváci v sále včetně mě se často smáli, protože němý film
má hrozně zvláštní poetiku, výrazové prostředky mi trochu
připomínají telenovely, ale v tom dobrém slova smyslu, herci
nemají k dispozici hlas, často tedy přehrávají, gesta přehánějí,
aby bylo všem jasné, co chtějí vyjádřit. To působí obvykle komicky
až groteskně, takže i když jde třeba o vážnou situaci, je to takové úsměvné :)
Film se jmenoval Pohádka máje (z roku 1926), hrál
v něm mladý Jiří Voskovec (v té době mu bylo 21) a film doprovázelo trio hudebníků
Neuvěřitelno.
Látku na kabátek vybírám už nějaký ten pátek, má to být takový krátký kabátek, látku jsem chtěla jinou než červenou, protože červený kabát už mám, dnes jsem narazila na kus vlněné kabátovky, která byla dokonce ve slevě. Teda kus to není, je to kousek 1.35 metru a trochu se bojím, jestli to bude stačit, protože u vybraného střihu píšou 1.5 metru. V prodejně mi přišla tmavě modrá, na světle působí skoro černě, ale nějaké modré odlesky má. Na druhé fotce je pěkně vidět "beránková" struktura.
No a druhý úlovek je vlna na další nákrčník, protože se osvědčil. Objednávala jsem si ji přes internet a barvu jsem si představovala trochu jinak, takže se s ní budu muset nejdřív skamarádit a pak se dám do pletení :)
Návod na podobnou kapsičku jsem
viděla v nějakém videu na internetu, trochu jsem si ten postup a
vzhled upravila. Byla to jen taková krátká etuda, jak to bude
vypadat, a docela se mi líbí. Ze stejné látky plánuju udělat
tašku, tak by to mohlo být barevně pěkně do sady.
Postup je zachycený jen tak zhruba, pravidelně se mi stává, že si vyfotím postup a po ušití zjistím, že fotky stojí za prd, tohle byl zrovna ten případ :)
Poutko je tam z toho důvodu, aby se dala kapsička připnout třeba do vnitřku kabelky za karabinu nebo kroužek.
Jak už jsme si mohli všimnout, mám
na zahradě krmítko, zatím jsem tam dávala jen slunečnici, když
mi došla, vyzkoušela jsem tam nasypat ovesné vločky, no a
ptáčkové mi je zdařile odignorovali :)
Tak jsem si udělala rešerši, co jim
vlastně má člověk sypat a co je pro ně dobré a vhodné.
Nejčastěji na zahradě potkávám
sýkorky, už je dokonce rozeznám, koňadra má nahoře černou
hlavičku a modřinka bledě modrou. Další běžné druhy sýkorek jsou
sýkorka babka, sýkorka parukářka a sýkorka uhelníček. Ty jsem
ale ještě na balkoně nezahlídla.
hmyzí koláče – to pokud vám
nevadí zkrmovat živočišné produkty, hmyzí koláče jsou takové
potravinové balíčky, které obalem připomínají paštiku, uvnitř
obsahují sušený hmyz a červy (možná vám to nezní moc vábně,
ale hmyz je potrava, kterou se ptáci celý rok živí), hmyzí
koláče se vkládají do speciálního drátěného krmítka a pro
ptáky je to učiněná lahůdka
Dalším opeřencem, kterého už
rozpoznám, je brhlík lesní. Poznám ho mimo jiné i podle toho,
jak umí šplhat po svislé ploše třeba i hlavou dolu.
Čím pohostíte brhlíka?
Je to podobné jako u sýkorek, brhlíci
se živí brouky a jejich larvami, ale přes zimu jim postačí
slunečnicová semínka, semínka konopí nebo oříšky.
Stálý strávník je také vrabec
domácí, který začal nedávno z naší krajiny mizet, ale prý se
zase vrací, za což jsem ráda, je to sice takový „obyčejný“
ptáček, ale i tak pěkný.
Co si dá rád vrabec?
Vrabec bude vděčný za jakákoliv
semínka, živí se jimi celý rok, tak potřebuje doplňovat zásobu
i v zimě.
Občas zahlédnu někde v dáli kosa,
ale zatím se mi ho nepodařilo nalákat na něco dobrého na zub.
Jak jsem zjistila, tak kos do krmítka nechodí, je zvyklý se
krmit ze země. Když napadne sníh, může to být problém, protože
jim potrava zapadne, dalším nebezpečím jsou predátoři, kteří
by mohli využít situace a kosa si lehce ze země sebrat. Před
sněhem můžete krmení uchránit pomocí stříšky.
Čím nakrmit kosa?
sušené bobuloviny - jeřabiny, šípky,
rozinky
jablka
ořechy
ovesné vločky
A co vy? Krmíte ptáčky? A baví vás pozorovat je, jak si jeden po druhém přilétávají pro semínka?
Většina z nás asi zná canisterapii
a felinoterapii, v té první figurují pejskové, v té druhé
jmenované zase kočky. Ale existuje už i terapie, kdy za vámi
přiskotačí celá skupinka takzvaných hospodářských zvířat.
Píšu takzvaných, protože je jen na nás, kde uděláme čáru, že
někoho sníme, a kde si ho naopak vyvolíme za domácího mazlíčka.
Edgar's Mission Farm Sanctuary je takový útulek pro zachráněná zvířata. Můžete
zde potkat kozy, ovečky, krávy, prasátka, slepice, kohouty,
králíky a jiné druhy zvířat. Každé zvíře má svůj příběh,
ale na farmě najde klid a možnost si žít, jak je pro něj
přirozené.
Tahle pohádková
farma zvířat pravidelně navštěvuje sanatoria a domovy důchodců,
kam přivádí některé společenské druhy zvířátek, aby zde
strávily chvíli s místními obyvateli. Ovečka Timmy se nechá
krmit od seniorů a brzy se stává oblíbencem celého domova. Je naučená chodit na vodítku a stejně tak koza Miss
Chief. Doprovází je slepice Ginger Chicken. Všichni tři tak na
chvíli rozzáří den několika lidem odměnou za něco dobrého na
zub.
Edgar's Mission se nachází v Austrálii, ale
podobný projekt už vzniká i u nás v Čechách. Jmenuje se Farma Naděje a bude to azyl pro tzv. hospodářská zvířata po vzoru
zahraničních Farm Sanctuary. Zatím mají architektonickou studii
na výstavbu areálu a prý za dva roky by už mohla být farma v
plném provozu. Projekt se nachází ve vesnici Dobrovítov v
okrese Kutná Hora.
No nevím, jak vy, ale já si teď jdu dát terapii králíkem, Bobina se nechá hladit celé hodiny :)
Věta „I would prefer not to“
pochází z knihy Hermana Melvilla „Písař Bartleby“. Je to
kniha z poloviny 19. století o hodně zvláštním zaměstnanci...poměrně krátký příběh lze vyložit mnoha způsoby, každý si může najít svoji vlastní interpretaci, na internetu o
tom existují úvahy, diskuze, videa, což jen potvrzuje, jak moc
lidí tohle dílo oslovilo a jak se ho každý snaží ze všech sil
(možná marně?) pochopit/uchopit.
Knihu jsem nečetla, ale viděla jsem
film z roku 2001 a řeknu vám, jak to začínalo nevinně a myslela
jsem si, že to bude docela legrace, nakonec se z toho vyklubalo malé psychologické drama. Mám tendenci se podobným bizarním
filmům vyhýbat, ale na tenhle jsem narazila vlastně náhodou, když
jsem si pouštěla krátké video se slovinským filosofem Slavojem
Žižekem a ten měl na tričku zmiňovanou ústřední větu.
To jsem ještě netušila, co mě čeká
a že za tohle dílo by se nemusel stydět ani Lars von Trier,
kterému se až na jednu výjimku programově vyhýbám :)
Bude to znít jako klišé, ale nedá
se to popsat, musí se to vidět. Pokud bych se pokusila děj převyprávět, nespíš bych vám vnutila svůj pohled na věc. Jak je ten příběh starý, tak je
úžasné, kolik aktuálních věcí se tam najde. Malá ukázka z
filmu:
Tahle scéna mi přišla hrozně legrační, ale po shlédnutí celého filmu už mě z ní trochu mrazí...
Blogerky postují minimálně jeden outfit týdně, v mém případě je nanejvýš pravděpodobné, že mě příští dva měsíce potkáte na ulici v něčem podobném či stejném, jako mám na fotce.
Pod kabátem mám fleecovou tuniku ze Sanu Babu z kapucí. Jsou to takové jako šaty s dlouhým rukávem a nosím je místo svetru, protože je v nich teplo.
Kabát je OP Prostějov a hledala jsem si k němu cestu, až se v něm konečně cítím dobře. Na krku mám doma šitý nákrčník, přes něj ještě pletený tunel, variantou je pletený šál. Tašku jsem šila nedávno a asi ji budu nosti do roztrhání :)
Místo dlouhých sukní teď nosím tmavě fialové manšestráky a boty jsou vyteplené kožíškem.