 |
| zdroj obrázku http://www.zachranjidlo.cz |
K napsání tohoto článku mě
inspirovala nedávno proběhlá akce „Hostina pro tisíc lidí“,
které jsem se zúčastnila. Po vystání dlouhé fronty (zájem byl
velký) jsem dostala porci zeleninového kari, které bylo opravdu
dobré, na zakousnutí ještě pečivo. Bála jsem se plastových
tácků a příboru, ale ty se nakonec nekonaly, organizátoři
zvolili keramické misky a klasické příbory, za což jim děkuji.
Byla to první velká akce tohoto typu v Čechách a jídlo bylo
uvařeno z produktů, které by jinak mířili na skládku. Součástí
oběda byla i výstava, kde jsme se mohli dozvědět více o obchodu
s potravinami. Kromě lidí, kteří mají hluboko do kapsy, se
přišlo podívat i spousta dalších obyvatel, kterým není tohle
téma lhostejné.
A jak jsou na tom tedy lidé co se týče
zacházení s jídlem?
Každý rok přijde na zmar přibližně
jedna třetina světové produkce potravin, v chudých zemích jsou
na vině především ztráty, v bohatých hlavně plýtvání. (1)
Kolikrát se vám za poslední týden
stalo, že jste si koupili potravinu, která si pár dní poležela v
lednici, a pak putovala rovnou do koše? Prostě proto, že jste ji
nestihli včas spotřebovat, třeba jste na ni neměli chuť, nebo to
byla unáhlená koupě a tak dlouho jste se jí vyhýbali, až už
byla nepoživatelná.
Pokud vyhodí každý průměrný
obyvatel Evropy 95-115 kg jídla ročně, na čtyřčlennou rodinu to
vychází minimálně kilogram potravin denně, z čehož by vlastně
tato rodina mohla plnohodnotně nakrmit dalšího člověka. Jenže
ten další člověk se k vašemu „odpadu“ bohužel nedostane.
Když je něčeho málo, máme tendenci
si toho vážit, pokud máme něčeho nadbytek, není nám hloupé s
tím plýtvat. V obchodě nás stále vybízejí k nákupu
„výhodného“ balení, rodinné porce, 3+1 zdarma a člověk se
dá snadno ošálit a dojde rychle k závěru, že si doma udělá
zásobu na horší časy, tak proč to nekoupit teď, když je to v
akci? Tak si koupí třeba pět čokolád, které ale nakonec stejně
„padnou“ během dvou večerů. Nebo kilo pomerančů, z kterého
zkonzumuje jeden kus, a ostatní ovoce postupně uhnívá ve spíži.
Vybavuje se mi scéna z filmu Hříšný
tanec, kdy si hlavní hrdinka po jídle povzdechla, že by chtěla
zbylé jídlo poslat hladovějícím lidem v Africe. Myšlenka je to
logická, její realizace už trochu složitější. A to nejen z
hlediska vzdálenosti, ale třeba v Čechách je darování potravin
i legislativní problém. Jakmile má totiž potravina prošlou
záruční lhůtu, nesmí být dál používána a pouze a jenom
ekologicky likvidována, obchodníci by tedy museli darovat potraviny
ještě před datem spotřeby. Dále pokud by chtěl třeba
supermarket darovat potraviny, bude ho to stát nejen zisk z prodeje,
ale musí za to ještě zaplatit 15% DPH, a to i v případě, že se
datum spotřeby teprve blíží. Likvidace je tedy paradoxně
levnější než darování. Ale třeba je to jen chytrá výmluva
prodejců, protože prostě nechtějí dávat do oběhu něco, co si
člověk u nich běžně kupuje za peníze.
Nedávno nabídly obchodní řetězce
lidem dosti šalamounské řešení, jednotlivé supermarkety a
hypermarkety uspořádaly Národní potravinovou sbírku s tím, že
nakupující dostávali před obchodem letáček a mohli nakoupit
kromě obvyklých surovin i něco navíc a to pak odevzdat za
pokladnami do příslušných vozíčků. Trošku mi přijde škoda,
že se energie nevěnuje spíš změně zákona, protože tohle mi
přijde jen jako přesouvání odpovědnosti ze státu na jednotlivé
obyvatele. Na druhou stranu pro obyvatele v nouzi je to alespoň
dočasné řešení.
Na závěr odkaz na stránky
organizátora Hostiny pro tisíc
http://www.zachranjidlo.cz/?page=hostina
kde najdete mimo jiné i typy na skladování potravin, to aby vám
déle vydržely a méně jich tak končilo v popelnici.
A jak jste na tom s jídlem vy?
Dojídáte či plýtváte?
 |
| zdroj obrázku http://www.zachranjidlo.cz |
